Mužská diskriminace

Chtěl bys se zmínit o jedné věci, která mě poslední dobou irituje.
Hodně se pořád mluví o diskriminaci žen. Já netvrdím že se to neděje, ale je taky jedna věc, o které se vůbec nemluví a to je jakási vžitá nespravedlnost mezi vztahem muže a ženy. Někty se to scestně nazývá "gentlemanství", ale je to spíš vyčůranost.
Osobně znám pár žen, které si myslí, že platit za ně, zdarma je vozit a opravovat porouchané věci, je víceméně normální. Je to tak prostě zažité. Nevadí mi, že se na mě někdo obrátí s prosbou, ale vadí mi, že její splnění bere jako samozřejmost.
Kamarád mě několikrát někam vezl a mě by ani nenapadlo, mu nezaplatit náklady. Ženy řeknou děkuju a tím je to pro ně vyřízené. Někdy, ve své neskonalé dobrotě (nebo hlouposti), sám něco zaplatím, nebo sám nabídnu pomoc. Rozdíl ale bývá v tom, že chlap to většinou nebere jako samozřejmost. A tak dávám na vědomost že se ze mě stal tvrdý zastánce rovnoprávnosti. Mám na to jednoduchou pomůcku. Když budu o něco požádán, zeptám se sám sebe. Udělal bych to za stejných podmínek pro chlapa??
Takže žádné přednosti, žádné pomáhání, žádná ohleduplnost!

Přátelství

Kolik máte přátel? Ale já nechci číslo, které vám ukazuje Facebook a nechci ani vědět kolik máte čísel v mobilu! Chci aby jste se zamysleli a řekli mi, kolik máte skutečných přátel. Někoho, u koho znáte jeho celé jméno, u koho znáte jeho minulost, jeho sny, přání a myšlenky. Někoho, kdo vás poslouchá když mluvíte, kdo vás nesoudí když uděláte kravinu, kdo vám pomůže, když to potřebujete.
Říká se že: Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno. Myslím, že je to pravda.
Nějak nechápu lidi, kteří mají na facebooku několikset přátel! Proč?! Co si tím kdo dokazuje? Facebook vůbec trochu degraduje slovo přítel.
A s kolika přáteli se třeba vídáte? Kdy jste naposledy u někoho prostě zaklepali a šli si pokecat? Ale ani zavolat a zajít na návštěvu už se moc nenosí. Maximálně se sejít někde o víkendu. Asi nechceme otravovat, narušovat soukromí, nebo měnit někomu plány. Ale máme opravdu tolik práce, že už na sebe nemáme čas? Kolik přátel je bývalých, protože jste se tak nějak přestali vídat a pak už to bylo "divný". Sice se říká že: "Dobrý přítel je jako konto ve Švýcarsku. Není třeba ho vidět každý den. Podstatné je, že existuje", ale je to opravdu tak?
Myslím že na přátelství se musí pracovat. Spoustu lidí jsem neviděl hrozně dlouho a vlastně ani nevím, jestli jsme ještě přátelé. A tak si dávám závazek, pozvat postupně všechny lidi, které nazývám přáteli, na pokec.

Kde začíná nevěra?

Podle průzkumu 30% žen a 40% mužů nepovažuje líbání za nevěru. To mě zaujalo a sestavil jsem proto hlasovací tabulku. Jen chci vysvětlit že když zaškrtnete třeba líbání, tak to znamená že flirt a představy za nevěru nepovažujete. Tak tedy hlasujte a pište. :-)

Rozhodl jsem se tento příspěvek ještě doplnit o článek, na který jsem dnes narazil.

Jednou ze základních problémů evoluční sexuologie je odpověď na otázku, zda je člověk přirozeně monogamní nebo polygamní. Výzkumy zatím svědčily pro tvrzení, že zatímco muži jsou vrozeně promiskuitní, ženy jsou spíše monogamní. Badatelé to odvozovali především z dat, podle kterých jsou muži v trvalých svazcích více nevěrní než ženy. Příčiny těchto rozdílů se hledaly především v rozdílnosti počtu spermií a vajíček – zatímco spermiemi může muž celoživotně plýtvat, v každé ejakulaci jich totiž má několik desítek miliónů, ženy si musí svých vzácných několik set oocytů za život chránit pro toho nejkvalitnějšího uchazeče.

Rozbor anatomických rozdílů rovněž podporuje tvrzení, že člověk není monogamním živočišním druhem. U savců (včetně primátů) totiž existuje korelace mezi mírou pohlavního dimorfizmu a polygynií (tedy mnohoženstvím) či promiskuitou – u lidí 8 až 10 procentní rozdíly mezi muži a ženami ve výšce a 20 až 40 procentní rozdíly ve hmotnosti implikují závěr o mírném stupni polygynie u druhu Homo sapiens. Důležité jsou však i vývojové trendy, a ty potvrzují, že současný člověk je pohlavně méně dimorfní než jeho předchůdci.

Monogamie je přitom obecně v živočišné říši velmi vzácná a objevuje se pouze tam, kde je z hlediska reprodukce výhodnější starat se o mláďata společně. Ze 4000 druhů savců vytváří trvalejší dvojice jen 3 %. A jak o tom svědčí etnografické výzkumy, člověk v tom není výjimkou. Z 1154 lidských společenství, popsaných historicky či kulturně antropologicky, téměř tisíc, tedy 87 %, bylo nebo dosud je polygamních. Náš model monogamního manželství je tedy ze statistického hlediska spíše výjimečný. I u těch společenství, kde existuje nucená monogamie, je přitom většinou povolena monogamie seriálová (sukcesivní), tedy možnost rozvodů a nových manželství, nebo jsou tolerovány mimomanželské vztahy. Už samotná existence zákonů chránících monogamní manželství přitom svědčí o jeho nepřirozenosti – tyto zákony by byly zbytečné, kdyby lidé byli přirozeně monogamní.

Koncepce monogamního manželství jako potvrzení romantické lásky je pak samozřejmě ještě novější a do značné míry zůstává zvláštností západní kultury. V historii totiž bylo manželství vždy spíše institucí k zajištění majetku, k vytváření aliancí a k zajištění rodičovské investice. V moderním manželství se pak ještě zřetelněji projevuje, že ani ženy nejsou přirozeně monogamní – například v našich českých reprezentativních průzkumech sexuálního chování populace připouští nevěru téměř polovina vdaných žen.

Oslava

Tak jsem včera oslavil svoje třicáté narozeniny. Slavil jsem dohromady s kamarády Honzíkem a Vančísem, kteří měli také kulatiny ( ale jen poloviční :-)) a tak jsme společně slavili 100 let. Akce se mimořádně dobře povedla, kapela byla skvělá, jídlo výborné a nálada perfektní. Moc děkuji všem kamarádům, že si udělali čas a přišli. Děkuji vám za to, že jste svojí přítomností dokázali zmírnit šok, kterým třicetiny pro mě jsou. Vážím si toho a všechny vás zbožňuju :-). Děkuji Vám také za krásné dárky.

Nutná ochrana

Včera jsme se s holkama šli projít dolu k řece. Vzali jsme si rohlík a šli nakrmit kačenky.
Bohužel dole u řeky byl sfetovanej cigoš, kterej nám celej výlet zkazil. Nejenom že nás otravoval tam, ale šel za náma až na Střelák, kde zůstal stát a čuměl na nás dovnitř. Zavolal jsem na městskou policii a ti to vyřešili.
Nejde o to že bych se ho bál, popravdě byl rád že stojí na nohou, ale říkám si, co kdybych tam nebyl? To se opravdu musím bát, když se půjdou holky za bílého dne projít?!
Policie přijela asi za 5 minut, ale co všechno se může stát za 5 minut nechci ani domýšlet.Nějak jsem neváhal a koupil Ivetě pepřovej spray. Prostě nevěřím na to, že by je někdo dokázal včas ochránit.
Musím přiznat, že jsme si v noci, když jsem koukal na Verunku jak spí, pohrával s myšlenkou co kdyby. Obecně nemám takové myšlenky rád, někdy se jim ale nevyhnu. V tomhle jsem možná trošku staromódní, ale uznávám teorii “oko za oko zub za zub“. Říkám si že mám právo chránit svojí rodinu. Nemyslím nějaký zákon, či ústavu, ale přírodní právo. V tohle právo věřím a říkám na rovinu že bych se neváhal pomstít tím nejkrutějším způsobem komukoliv, kdo by vstáhl ruku na mojí rodinu!
Další věc, o které jsem přemýšlel je, jak si můžeme dovolit “vydržovat” takovou úplně zbytečnou lůzu. Vždyť ten člověk je naší společnosti úplně k ničemu. To opravdu není možnost, jak ho donutit k nějaké pospěšné činnosti?! A jestli není, tak proč ho podporovat ještě 30 let. Dovedu si představit člověka, jak žije někde ve vilové čtvrti, takovou pakáž vidí jen v televizi, jak má plnou hubu keců o lidských právech. Asi působím radikálně, ale já už iluze o nápravě, převýchově a začlenění do společnosti, dík vlastní zkušenosti ztratil.
Na odlehčení přidám odkaz, který mě pobavil a tak trochu s tím i souvisí. Přišlo mi to mailem pod názvem Romský Facebook

Sedm životů

Tak jsem si po dlouhé době spravil chuť a dnes jsem viděl pěkný film. Jmenuje se Sedm životů (trailer zde). Will Smith alias Ben Thomas alias Tim Thomas je úspěšný konstruktér, který má krásnou a milující ženu, dům a šťastný život. Bohužel při autonehodě, kterou zaviní zemře nejenom jeho žena, ale i dalších 7 lidí. Po krátkém období, plném beznaděje onemocní jeho bratr plicní chorobou a Ben mu daruje půlku plíce. A to ho vlastně inspiruje k plánu, ve kterém pomůže dalším šesti lidem a tím se “vykoupí“. Nechce ale pomáhat někomu, kdo si to nezaslouží a tak hledá. Jedné ženě, kterou bije manžel dá svůj dům a novou identitu, druhé daruje část jater, jednomu muži kostní dřeň.

Strhující, ale neuvěřitelně smutné finále prozrazovat nechci, ale říkám, že jsem u něj brečel jek želva

Tenhle film je prvoplánovej útok na city, ale já mu to rád odpouštím. A proč?! Protože jsem se bavil! Protože mě film vtáhnul do děje a já se na chvíly vcítil do osudů hlavních hrdinů.

Protože ten film je uvěřitelnej a určitě je na světě spousta lidí, kteří mají podobné problémy.

V Avataru umře spousta těch modrej domorodců a mě je to fuk. Umře ta trapná drsnačka s cigárem a já jsem rád že už jí v dalších minutách filmu neuvidím. Ve filmu Sedm životů pomáhá Ben životy zachraňovat a mě to dojímá k slzám. Film stál 55mil. dolarů, což je oproti Avataru zlomek, ale pro mě má tisíckrát větší hodnotu. To je to, o co mi vlastně pořád jde. Proto Avatar zase zmiňuji a doufám že budu konečně pochopen. :-)))

KLDR

Nedávno jsem koukal na dokument Vítejte v KLDR a chtěl bych se podělit o nějaké dojmy, které z něho mám. Předně nějaká fakta.
KLDR je stále oficiálně ve válečném stavu s Jižní Koreou.
Hranice mezi těmito dvěma státy je nestřeženější na světě.
KLDR má 4 největší armádu na světě a jaderný program.
Vládne tam totalitní komunistický režim.
KLDR má 23 mil. obyvatel a rozlohu 120540 km čtverečních
Jěště chci říct že jsem taky nedávno viděl nějaký dokument z Jižní korey, která je tak nějak plná. Pamatuju si že tam nejsou vesnice a ani něco jako za městem. Je tam velké zalidnění a z jednoho města vjedete hned do dalšího města. Pro srovnání počet obyvatel v Jižní Koree je 48 mil. a rozloha je 98480 km čtverečních.
Naproti tomu KLDR působí jako oblast černobylu. Hned na začátku dokumentu, mě překvapila jízda autobusem po úplně prázdné asi 5ti proudé dálnici. Soukromé vlastnictví aut je tam zakázáno. Je tam celkově neuvěřitelně prázdno a klid.
Nebudu se tady rozepisovat o dokumentu, který si mužete v klidu prohlédnout tady. O čem se chci zmínit je reakce turistů, kteří litovali obyvatele KLDR. Dokonce i kamarád, který mi poslal odkaz na dokument se zmínil něco ve smyslu ať jsme rádi že žijeme, kde žijeme.
Já si to ale nemyslím. Nemyslím si že jsou obyvatelé nějací chudáci. Ano, mají jen jeden program, žádné počítače a žádnou zářnou budoucnost. Ale opravu je to naše pachtění-se za penězi, slávou a uznáním něco lepšího? Kolikrát mám sto chutí odstěhovat se na venkov, mít vlastní pole, domek a jednodušší život. Důležité je, že oni nevědí co jim náš svět může nabídnout. Tím pádem se tím netrápí. Věří že jejich zem je oáza míru v jinak zkaženém světě a tak jsou rádi a vděční za to co mají.
Kdybych si mohl vybrat, jestli žít v přeplněné, rychlé, ekonomicky silné Jižní Koree, nebo v klidném a celkově asi o tisíc kilometrů za hodinu pomalejším KLDR, tak nevím co bych si vybral. Rozhodně je ale nelituju.

Jen jedna věta

Při nedávném brouzdání po nettu jsem narazil na větu, která mě dostala. Dal jsem sem celý odstavec a tu větu zatmavil. Kolikrát si přečtete miliony vět, které vám nijak zvlášť v paměti nezůstanou, ale pak přijde jedna, která vám zkazí den. A při tom jsou to jen úplně obyčejně poskládaná písmenka, bez srdceryvných obrázků, či šokujícího videa. Tak si to "užijte"

Jeden z dokumentárních pořadů televize BBC ukázal, že v jednom z těchto táborů testují Severokorejci na vězních chemické zbraně v plynové komoře. Jeden Severokorejec vypověděl: „Viděl jsem celou rodinu testovat dusivý plyn a umřít v plynové komoře. Rodiče, syn a dcera. Rodiče zvraceli a umírali, ale až do poslední chvíle se snažili zachránit své děti dýcháním z úst do úst. Skleněná komora je vzduchotěsná. Je 3,5 metrů široká, 3 metry dlouhá 2,2 metry vysoká. Je tam vstřikovací trubice jdoucí skrz jednotku. Obvykle se rodiny drží při sobě a individuální vězni stojí odděleně v rohu. Vědci sledují celý proces shora skrz sklo“.

Stydím se, že patřím k lidské rase, která je tohohle schopná. Asi žádné zvíře není tak kruté jako člověk. Přiznám se, že od té doby co jsem taky rodič tyhle věci strašně moc prožívám.

Avatar 3...D

Tak jsem tedy byl konečně na tom filmovém "zázraku" na nejvýdělěčnějším filmu historie, na tří oscarovém Avataru, tentokrát ve 3D. Doporučuji všem, co mi vytýkali, že mé recenze jsou zkreslené, protože jsem film viděl pouze 2D, aby si na 2D zašli taky. Budete velmi překvapeni,jak málo se ten zážitek změní. Doufal jsem že mě 3D technologie omráčí a já zapomenu jaká je to ve skutečnosti kravina, ale bohužel se to nestalo. Snad nikdy jsem neměl v kině takovou chuť odejít, jako právě včera. Ještě že jsem měl brýle a mohl pod nima na pár minut zavřít oči a relaxovat. Doufám že mi tady nikdo nebude tvrdit, že jsem byl na špatném 3D a že musím do jiného kina, nebo že jsem seděl ve špatné řadě, nebo že jsem měl špatně nasazené brýle. Na tu hovadinu už stejně znova nejdu!!!
Musím ale říct že ze samotného 3D mám velmi dobrý dojem. Před filmem byli ukázky na Velké podmořské dobrodružství 3D a když mi tam žralok ploutví fackoval tváře a delfín mi koukal z "metru" do očí, tak mě to naprosto dostalo. Taky ukázka na pohádku Jak vycvičit draka se mi ve 3D líbila. Určitě půjdu na oboje s Verunkou. A takhle natěšeného mě potom Avatar málem unudil k smrti. Jsem moc rád že byl na Oscarech drtivě poražen úplně normálním, přer rok starým a až brutálně realistickým filmem za 11 milionů dolarú Smrt čeká všude.

Super hlášky

Tak tyhle hlášky o Chucku Norrisovi mě vždycky hrozně pobaví.

Chuck Norris umí mluvit Braillovým písmem.

Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát.

Chuck Norris zemřel před 10 lety ale Smrtka neměla odvahu mu to říct.

Chuck Norris jednou navštívil Panenské ostrovy. Teď se jmenují Ostrovy.

Chuck Norris umí dělit nulou.

Chuck Norris spí v noci se světlem. Ne že by se Chuck Norris bál tmy, ale tma se bojí Chucka Norrise.

Chuck Norris musí třídit prádlo na tři hromady - bílé, barevné a krvavá.

Chuck Norris nespí. Čeká.

Kdyz jde Bubák spát, každou noc se podívá pod postel jestli tam není Chuck Norris.

Chuck Norris je častým dárcem krve pro Červený Kříž. Jen ne svojí vlastní.

Švýcarsko vlastně ve skutečnosti není neutralní. Jenom ještě nezjistili na jakou stranu se Chuck Norris přidá

Chuck Norris hrál ruskou ruletu s plně nabitou zbraní a vyhrál.

Když Chuck Norris spadne do vody, nebude mokrý, ale voda bude Chuck Norris

Chuck Norris neměl nikdy problém s alkoholem. Avšak alkohol má problém s Chuckem Norrisem.

Teorie evoluce neexistuje, existuje pouze seznam živočišných druhů, které nechal Chuck Norris přežít.

Pokud má Chuck Norris zpoždění, čas by měl radši sakra zpomalit.

Chuck Norris dokáže pálit mravence lupou. V noci.

Chuck Norris je první človek, který porazil betonovou zeď v tenise.

Slzy Chucka Norrise léčí rakovinu. Škoda, že nikdy neplakal.

Chuck Norris vymyslel rakovinu protože byl unavený ze zabíjení lidí.

V běžném obývacím pokoji je 1 242 objektů kterými vás Chuck Norris dokáže zabít včetně pokoje samotného

Na poslední stránce Guinnessovy knihy světových rekordů je malým písmem uvedeno že všechny rekordy drží Chuck Norris, zde uvedení lidé jsou ti co jsou mu nejblíž

Chuck Norris dokáže vyhrát hru Dostihy a sázky aniž by vlastnil jediného koně.

Nekteří lidé nosí pyjamo se Supermanem. Superman nosí pyjamo s Chuckem Norrisem

Táhnutím za oba konce dokáže Chuck Norris roztáhnout diamant zpět v uhlí.

Neexistuje žádné globalní oteplování. Chuckovi Norrisovi byla zima a tak si přitáhl slunce.

Chuck Norris si v KFC objednal BigMac a dostal ho

V Iráku nebyly žadné zbraně hromadného ničení. Chuck Norris žije v Oklahomě

Čas na nikoho nečeká... pokud to není Chuck Norris

Chuck Norris nenosí hodinky. ON rozhoduje jaký je čas

Chuck Norris vyhraje kámen, nůžky, papír před zrcadlem.

Chuck Norris spí s polštářem pod pistolí

Chuck Norris zná poslední číslo čísla pí

Jediným důvodem, proč Chuck Norris neobdržel oskara za výkon ve filmu "Sidekicks", je strach předat Chuckovi jakýkoliv tupý kovový předmět. To je prostě sebevražda.

Neštovice

Tak má Verunka plané neštovice. Nejhorší má za sebou a tak už je celkem v pohodě. Samozřejmě se to neobešlo bez slz. Není to nemoc bolestivá, ale je velmi nepříjemná. Když vám na těle vyrazí za dva dny desítky nehezkých pupínků, které ještě ke všemu nechutně svědí, tak je to zátěž na psychiku. Musím jí pochválit, protože to snáší velmi statečně. A to bych ještě řekl že jich má neobvykle hodně. Nemůžu to sice pořádně posoudit, protože si ty moje už nepamatuji a u jiných dětí jsem to zatím neviděl. Je jich ale dost.

Squash

Chtěl bych napsat pár řádků o hře, kterou hraju už poměrně dlouho a poslední dobou i docela často. Musím říct že mě ta hra hrozně baví a nevynechám žádnou příležitost, kdy si jí můžu zahrát. Řekl bych že svojí výkoností patřím někam hluboko pod průměr, ale to je mi jedno. Je neuvěřitelné, jak se může člověk vyblbnout a naběhat na několika málo metrech čtverečních. Podle tabulek patří squash mezi sporty s největším výdejem energie. Za hodinu spálíte cca 2100 - 2500kj. Zhruba stejně se spálí třeba při hokeji, rychlém kraulu, nebo při veslování. Pro nezasvěcené, jsou to asi 2 tatranky. Je to sport relativně levný. Rakety začínají někde na 600 korunách, míčky stojí kolem 50 korun a boty se světlou podrážkou se dají také sehnat za pár stovek. Mluvím tady samozřejmě o věcech pro amatéry.
Chodím hrát víceméně pravidelně s nekolika borci z nichž každý, a to mě na tom baví, hraje trochu jinak. Peťa hraje tvrdě a přímo. Jirka hraje zákeřně a nepříjemně na sebe. Zdenda hraje (zatím) špatně. Míra zase udělá dva kroky a zbytek se nahne. Tím pádem hodně doběhne a tudíž i odehraje.
Mám rád hry, při kterých vám ta dřina, kvůli zápalu a nasazení ani nepřijde a to squash jednoznačně je! Všem ho tedy vřele doporučuji.

Intimně

Včera, a vlastně taky celkem nedávno mailem jsem měl zajímavý rozhovor o tom, jak jsem vnímán okolím a hlavně jak jsem vnímán osobou, se kterou jsem to probíral. Docela mě to překvapilo, protože jsem měl nějakou, celkem jasnou představu o tom, jak jsem okolím vnímán. Byl jsem ale docela vedle.

Myslím že se nedá jednoznačně říct jaký jsem a jak jsem přáteli vnímán. A proč?

Myslím že je hned několik důvodů a jedním z nich je že se člověk mění. A to neustále a celý život. Tudíž záleží na tom, v jakém období mého života mě dotyčný poznal. Myslím že kdyby jste se zeptali mých kolegů z doby nedávno minulé, tak by asi o mě nemluvili moc lichotivě. :-)

Další důvod je že mě každý zná trochu jinak a každý z jiné pozice. Myslím že kdo mě zná opravdu dobře, tak bude mít jiný názor, něž ten, kdo mě moc dobře nezná. To asi funguje u všech a ne vždy to znamená, že když někoho známe lépe, tak ho máme raději. Někdo se nám zdá ze začátku v pohodě, ale při bližším poznání zjistíme, že není naše krevní skupina.

Taky bych řekl že každému sedí jiný typ lidí. Někdo má raději lidi takové a někdo raději makové. Proto někomu nebudete sedět ani kdyby jste měli na hlavě svatozář. Bohužel se někdy stane že osud takové lidi svede dohromady a oni pak svým chováním otráví celé okolí.

V neposlední řadě jde taky o nedostatek komunikace. Stává že něco řekneme a ono to vyzní jinak, než jsme to měli v úmyslu. Když na to později přijde řeč, tak už si to většinou ani nepamatujem. Mě se ale miliónkrát stalo že jsem řekl něco, co jsem neměl a vůbec mě nezajímalo co na to ten druhý řekne. Divím se, že mě někteří lidé ještě zdraví. Nazval bych to spíš bezohledností, než zlým úmyslem. Jde o to že nejsme jasnovidci a nevíme, kde má ten druhý slabé místo. Co někomu nevadí, jiný nepřekousne. Osobně se snažím na tom pracovat. To znamená že víc přemýšlím, než něco řeknu, ale určitě se mi to ještě stane a tak se předem omlouvám. :-)).

Velkou roli taky hrají předsudky. Každého z nás provází určitá pověst a spousta lidí na ní bohužel dá. Proto při seznámení s takovým člověkem nezačínáme od nuly, ale od mínus deseti.

Nakonec bych řekl že se vlastně sami pořádně neznáme a to jsme spolu 24 hodin denně, známe své myšlenky a nejtajnější přání. Proto je pro mě jakýkoliv komentář mé osoby vždy velmi překvapující a zajímavý.

IT a my

Neustále narážím na otázku zda informační technologie lidi zbližuje, nebo je spíš odcizuje. Úžasné je, že když si na někoho mě blízkého vzpomenu, tak stačí vzít mobil a za pár vteřin s ním hovořím. A mobil je vlatně jen začátek. Můžu komunikovat s přáteli přes ICQ, Skype, Facebook, E-Mail. Můžeme si psát, nebo hodiny zadarmo telefonovat. Ale není to jen o komunikaci s přáteli. Můžu takhle poznávat nové a nové lidi z celé republiky a pokud si troufnu, tak i s anglicky mluvící částí světa. Nemusím se ale bavit s kýmkoliv. Můžu si to přefiltrovat, nebo zabrousit na nějaký fanouškovský web a bavit se z lidmi, kteří mají stejné názory, nebo koníčky jako já.
Samostatnou kapitolou jsou seznamky. Vztahy, které vznikly díky internetovým seznamkám půjdou asi do desetitisíců a je celkem jedno jestli to jsou vztahy sexuální, přátelské, nebo nějaké vážnější. Jsou to prostě vztahy, které by jinak nevznikly. Ti lidé by se nijakým jiným způsobem nikdy neměli šanci setkat, ale díky IT to není problém.
Další věc která je s tím spojená je větší odvaha při oslovování opačného pohlaví. Nemluvím tady o všelijakých zamindrákovaných hovadech, kteří si anonymně a hlavně úplně všude vylévají zlost a dělají machry (machr = kretén). Měl jsem na mysli to, že je mnohem snažší být odvážnější do sms, nebo do mailu, než do očí toho druhého. Je to zvláštní fenomén, kterej ale funguje. Myslím že návrhy na rande, nebo v pozdějším stadiu na perverzní sex chodí převážně esemeskou.
Celá tahle věc má samozřejmě i druhou stránku. To že jsme téměř kdykoliv k dispozici, znamená že nás může kdokoliv a kdykoliv zkontrolovat, či otravovat. Volají nám lidé, se kterými nechceme hovořit. Objevují se všelijací stalkeři. Maily nám plní spamy.
Taky nikdy nemáme jistotu že člověk, se kterým se bavíme je opravdu ten za koho se vydává. Chaty jsou plné úchylů vydávajících se za dvanáctiletou kamarádku vaší dcery.
Spousta lidí se už dnes spokojí s kamarády na nettu a už nemá potřebu jít ven a skutečně si pokecat z oka do oka. Nejeden teenager si hodiny píše s kamarádem, kterej bydlí o dvě patra výš.
Otázka je, kam se to bude ubírat dál? Pro mě je osobní kontakt něco, co se nedá elektronicky nijak nahradit. Maily, nebo jiné způsoby internetové komunikace, jsou pro mě jen nouzová varianta. Ale kdo ví? Třeba jsem vymírající generace a ta nová už to bude vidět úplně jinak.

Závist

"Člověk udělá hodně aby ho lidi měli rádi, ale udělá všechno aby mu záviděli."
Tak toto přísloví jsem slyšel kdysi dávno a kdykoliv jsem ho řekl, tak to vyvolalo vlnu nevole. Všichni se mě vždycky snažili přesvědčit že to tak není a že jsme lepší, ale když se nad tím každý opravdu poctivě zamyslí, tak musí uznat že na tom něco je.
Závist asi nebude dobrá vlastnost, ale určitě spousta dobrých věcí vznikla kvůli závisti. Člověk třeba záviděl něco sousedovi, chtěl to mít lepší a vymyslel něco, co třeba dnes používáme všichni. Ale on samozrejmě neřekl že si s tím dal práci aby mu záviděl soused, ale řekl že to udělal z lásky k lidstvu, nebo aby se staří a nemocní lidé nemuseli blablabla.
Já třeba (mimo jiné :-)) závidím Honzovi vědomosti. Mám ho kvůli tomu nenávidět? Proč? Nutí mě to něco se naučit a nevypadat vedle něj jako úplnej idiot. A to je dobře, ne?!
Myslím že závist nás žene vpřed a že je to vlastnost, která je prostě nutná. Co vy na to?

Editions atlas

Chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenosti se společností editions atlas.
Je to asi půl roku co jsme ve schránce našli obálku od firmy editions atlas. Byli v ní nějaké kartičky, které jsme záhy, s konstatováním že je to blbost, vyhodili. Za krátko nám přišla první upomínka i se složenkou na zaplacení. Samozřejmě jsme jí ignorovali a nic neplatili. Pak přišla další a dnes třetí, která je na fotografii.
Nikdy jsme si nic od této společnosti neobjednali!!!
Trošku jsem koukal na internetu a našel docela zajímavou diskuzi. Komu se to nechce číst, tomu předkládám pár úryvků.

Jelikož jsem si byl jist že budou posílát upomínky, tak jsem napsal dopis České obchodní inspekci ať je prověří co jsou zač a za 14 dní my přišla odpověď že jelikož táto firma nesídlí v ČR, nevztahuje se ne ní náš zákon a z toho vyplívá že ti vyčůranci ani NEMŮŽOU VYMÁHAT POHLEDÁVKY. Takže složenky a upomínky můžete klidně házet do koše, nemůžou na Vás, jen zkouší ze slušných lidí vytřískat peníze!

Tak já jim znovu zaplatila částku 334kč( kterou jsem 100% platila) a naivně jsem si myslela,že budu mít klid houbelec dnes mě přišla další upomínka na 334kč.

Tak mně poslali z editions nějaké stupidní kartičky, aniž bych si cokoliv objednávala. Asi za dva měsíce mi přišla upomínka za nezaplacení, plus nějaké penále za 600 kč. Tak jsem se nasrala,zavolala jsem na tu jejich infolinku a řekla jsem tam tý bábě, že jsem si nic neobjednala a nic mi taky nepřišlo. Oni ty svoje cipoviny hází rovnou do schránky, žádný balík, doporučený psaní atd.

Tak to vidíte, vždycky se najde někdo, kdo ze strachu raději zaplatí. Fakt je, že když jste si nic neobjednali, tak i když to vyzvednete, tak to nemusíte platit. Dokonce to nemusíte ani posílat zpátky. A když vám to někdo hodí do schránky, jako se to stalo nám, tak si s tím vůbec nemusíte lámat hlavu.

Rodiče hrají tvrdě!

Tak po měsíci skončilo hlasování s názvem " necháváte děti vyhrát?". Celé to vzniklo tak že jsme s Verunkou hráli ČLOVĚČE NEZLOB SE a já vyhrál. Verunka samozřejmě začala brečet a byla naštvaná. Dovedlo mě to k otázce, jestli jsem jí neměl nechat raději vyhrát. Vlastně neumím říct jak je to správně. Když jí budu nechávat pořád vyhrávat, tak si na to třeba zvykne a přestane jí to bavit. Nebo si bude myslet, že je na světě všechno snadné. A to není dobře, protože to tak není.
Když ale budu pořád vyhrávat, tak jí to taky přestane bavit, přestane bojovat a přestanem si hrát úplně.
Z hlasování vyplynulo že 90 % rodičů hraje vždy fér a jen 10 % se smiluje a nechá dítko vyhrát. Byl jsem upozorněn že tam chybí možnost "někdy" a to je pravda. Možná by to vypadalo jinak.
Každopádně jsem se rozhodl k nákupu nějakých nových deskových her a pořádně to tady rozjedem. :-)

Kouzlo fotografie

Verunka objevila kouzlo fotografie. Vypadá to že pro děti není hlava důležitá. :-))

Avatar 2

Tak to vypadá že moje recenze Avataru bude mít nakonec ještě pokračování. Rozhodl jsem se totiž, že mu dám ještě šanci a zarezervoval jsem si lístky na 3D. Chci dokázat všem že mám otevřenou hlavu a že jsem přístupný novému pohledu na věc.

Kdokoliv napíše nějakou recenzi na Avatar (jako třeba tady, nebo velmi trefná tady) tak jsou potom v komentářích názory pro i proti. Skoro to vypadá že jme rozděleni na dva tábory. Inspirovalo mě to k založení hlasování (vlevo níže) a já doufám že se do něj zapojíte. Samozřejmě že tahle kontroverze je pro tvůrce filmu jen a jen dobře, protože když se o filmu mluví, tak se na něj chodí. Už teď je to nejvýdělečnější film vůbec a to ještě zdaleka není u konce s dechem. Jen já, a to jsem vlastně odpůrce, dám spolku pana Camerona nakonec 460kč. :-)

Takže se v půlce března těšte na mojí další recenzi na Avatar 3D.

Loučení

Tak jsem absolvoval po dlouhých třech letech mojí poslední (možná) jízdu kamionem. Musím říct že jí neprovázela žádná nostalgie, ani smutek. Chtěl jsem to mít je co nejrychleji a bez problémů za sebou. Nakonec jsem v pořádku dovezl auto i sebe na firmu, odevzdal věci, předal auto, podepsal výpověď a šel v klidu a bez nějakých negativních emocí domů.

Rozhodnutí skončit ve mě zrálo už dlouho a dokonce jsem si to dal jako jedno z několika předsevzetích na tento rok. :-) Přiznám se že mě to kdysi i bavilo, ale to už je hodně dávno. Ta časová náročnost té práce se nakonec ukázala jako ten největší a nepřekonatelný problém. Mnozí, teď už bývalí kolegové mi předpovídají že se jednou vrátím, ale já o tom pochybuju. Možná budu ještě někdy jezdit, ale uřčitě ne kamionem. I když nikdy neříkej nikdy a nakonec to ukáže jen čas.

Musím říct že skončit s prací není nakonec tak lehké, jak to na první pohled vypadá. Jde o to že i když vás ta práce sere, tak už tam máte vybudovanou nějakou pozici, víte co a jak, na koho se s čím obrátit atd atd. V nové práci jste ze začátku za kreténa, který nikoho nezná a nic neví. Je to hroznej pocit, ale já doufám že tohle období brzy pomine.

Zatím o nové práci nic víc psát nebudu, protože vlastně nic moc nevím. Až se tam trošku rozkoukám, tak sem určitě pár řádků napíšu.

Tak tedy sbohem Scanie, doufám že se k tobě bude tvůj nový pán chovat se stejnou láskou jako já. Sbohem bývalí kolegové, přeju Vám hodně bezproblémových kilometrů a hodně štastných návratů domů. A taky sbohem na Četrans. Díky za tu šanci tenkrát a za nezapomenutelnou zkušenost

Krásky nesmrdí.

Po dnešním dni, který jsem téměř celý strávil s Milanem, mě napadla taková věc, teorie, nebo spíš představa že krásky nesmrdí. Ale krásky v mojí hlavě nejenom nesmrdí, ony ani nic nevylučují, nepotí se, nechodí na velkou a dokonce ani nezvrací. Maximálně jim moje představivost dovolí takové lehké posmrknutí, ale žádné "dolování" nějakých zelených, táhnoucích se nestvůr, jen takové lehké, decentní utření nosu.

Ale pozor! Nepleťte si krásku se ženou sexy, milou, hodnou, chytrou, upřímnou, sympatickou, nebo hezkou. Ty si samozřejmě představit dovedu.
Ono nejde ani tak o to že si je nedovedu představit, ale já hlavně nechci. Kráska má u mě takovou auru něčeho až skoro nadpozemského a já si jí nechci kazit nějakým hovnem. ;-)

Bylo dřív líp?

Můj kamarád Jirka, který má (asi demonstrativně) založený blog bez jediného článku, tvrdí že nepíše hlavně proto, že mu beru témata. Pravděpodobně mu tedy tímto příspěvkem vemu další, protože je to jeho oblíbené téma.
Zajímavé je, že když se někoho zeptáte jestli dřív bylo líp, tak mluví o době komunismu. Jasně že je to asi tím že tu dobu pořád spousta lidí pamatuje, ale ptal jsem se i porevolučních ročníků a všichni mluvili o době před dvaceti lety.
Ale co takhle léta meziválečná? Léta kdy byl každý muž Gentleman a každá žena Dáma, léta kdy film objevil barvu a zvuk, léta kdy řádil Al capone a John Dillinger, léta kdy Alexander Fleming objevil penicilín a samozřejmě léta kdy vzniklo Československo.
Ale co jít takhle ještě dál? Třeba 200 - 250 let zpátky. Byla to doba kdy došlo k sedmileté válce, kdy začala průmyslová revoluce, kdy Amerika bojovala o nezávislost a taky doba kdy Napoleon ztratil svojí armádu v Rusku.
Určitě nejde jenom o to kdy žít, ale taky o to kde a v jaké společnosti.
A tak mi tedy řekněte v jaké době, kde a jako co by jste chtěli žít?

Avatar

Nedá mi to a po včerejším shlédnutí Avataru o něm musím napsat. Jednu recenzi od Markétky si můžete přečíst tady, ale ta moje nebude tak pozitivní.

Už mě totiž začínají štvát filmy, co se nás snaží vychovávat. Globální oteplování a naše chování k přírodě je teď zrovna hodně aktuální a tak proč si dělat hlavu s nějakým zajímavým příběhem. Prostě vykrademe nějaké starší filmy (Tanec s vlky, Pán prstenů), přidáme trošku té romantiky, kopu digitálních efektů a máme film, nebo lépe řečeno guláš.

Téma, kdy hrstku lidí, kteří si žijí v klídku a v míru, chce vyhnat, nebo zničit nějaká velká a mocná korporace, je už tisíckrát ohrané. Samozrejmě že ta hrstka je neuvěřitelně statečná, že se i po počátečních neshodách nakonec spojí, utlačovatele vyženou atd atd.

Za pochvalu stojí snad jen speciální efekty, které tvoří víc jak půlku filmu, ale jinak kýč, odkazy na bezpráví, kýč, odkazy na ničení přírody, kýč, romantická láska, která je na chvilku zničena lží a potom ještě nějaký ten kýč.

Raději se podívám na nějaký film se zajímavým příběhem bez speciálních efektů za milion dolarů (To, co dýchám, Crash, Na území žen), než na trapnej digitální myšmaš za 300 milionů.

I mistr tesař.....

To jsem vám takhle jednou zastavil v ČR na označeném parkovišti a už se z něho nemohl dostat.
Pod sněhem led a silnice tááák daleko.
Děkuji pánovi (bohužel si nepamatuju jméno) z asi kilometr vzdálené vesnice že vstal od televize, vzal svůj bagr a šel mě vytáhnout.

Murphyho zákony

Přítel, kterému jsi pomohl nouzi, si na tebe vzpomene, až se zase ocitne v nouzi.
Optimista nemůže být nikdy příjemně překvapen.
Všechno se zásadně zhoršuje pod tlakem.
Když nemáte po ruce nic jiného než kladivo, připadá vám kdeco jako hřebík.
Jestliže se cítíte dobře, nedělejte si starosti, ono to zas přejde.
Nezáleží na tom, kolik co stálo, nýbrž na tom, kolik se na tom ušetřilo.
Chcete-li někomu názorně předvést, že stroj, nebo přístroj nefunguje, bude v té chvíli fungovat.
Teprve když ses osprchoval, zjistíš, že nemáš ručník.
Zvuková a čichová intenzita jednoho určitého prdnutí je přímo úměrná počtu osob nalézajících se kolem tebe.
Chybovat je lidské, ale pocit je to božský.
Je snažší získat odpuštění, než dovolení.
První usne ten, který chrápe.
Kdo chce psa bít, hůl většinou nenajde.
Za peníze si lásku nekoupíš, ale když je máš, jsi v mnohem lepší pozici.
Nikdo neposlouchá co říkáte, dokud neuděláte chybu.
Nezáleží na tom, kolikrát jsi měl sex, pokud ti ho někdo nabídne, přijmi ho, protože nikdy to nebude to samé.
Sex je obscéní, pouze pokud se dělá správně.
Sex je jedním z devíti důvodů pro reinkarnaci. Ostatních osm není důležitých.
Líp už bylo!

The best of

Jednou mi řekla Markétka že když jí dám poslechnout CD s mým best of, tak jí tím o sobě hodně prozradím. Přijde mi to zajímavé a myslím že na tom něco je. I když mi jednou taky řekla že jsem v muzice težce nepopsanej papír, tak jsem sestavil žebříček svých deseti nejoblíbenějších songů. Mám samozřejmě svůj CD výběr, který obsahuje mnohem víc písniček, ale všechny je tady vypisovat nebudu. Jsem tedy zvědav co tím komu o sobě povím.
Tady je mé srdce k nakouknutí :
Sinead O connor - Nothing compares
Lara Fabian - je taime
Mettalica - Nothing else matters
Jarek Nohavica - Kometa
R.E.M - Everybody hurts
Lucie - Lucie
Rolling Stones - Angie
Scorpions - Still loving you
Marie Rottrová - Lásko voníš deštěm
David Gray - This year love

Média

Hlad po informacích je asi v lidské přirozenosti a já tudíž pořád a neustále řeším otázku, na jakou televizi se dívat, jaké rádio poslouchat a jaké noviny číst.
Začnu u novin. Co mě irituje jsou tituly jako BLESK, nebo AHA. Šokující titulky, které většinou vůbec neodpovídají výslednému článku a když odpovídají, tak je to lež. Tyhle tituly a jim podobné nemají ani cenu papíru na kterém jsou vytištěné. Opravdu nechápu lidi, co si koupí noviny, u kterých neví, jestli jsou věci v nich napsané pravdivé. Když se mi náhodou dostanou do ruky, tak je mám prolistované asi za minutu a vlastně se dovím jen to, že nějaká modelka, o které jsem nikdy neslyšel, má o číslo větší prsa. Téma dalšího mého článku bude : Modelky jako celebrity?! Proč?!
Já si kupuji MF DNES. Donedávna jsem si myslel že jsou to čtivé a přitom seriózní noviny. Pak mi ale Abee řekla že to je celé jinak a já teď u každého článku dlouze přemýšlím a bohužel ho už neberu jako fakt, ale o snahu někoho k něčemu přesvědčit. Díky Abee že si zničila mojí poslední iluzi o tisku. :-)
Dalším mocným médiem je televize. Nova je pro mě dávno, co se zpravodajství týče, odepsaná. Tuna a jeho věta " Všichni utekly, on zůstal! Hrdina!!!" (samozřejmě podkreslená dostatečně emotivní hudbou) mě straší ze sna. Konkrétně teď se jim daří udělat ze sněhové přeháňky biblickou apokalypsu. Z jejich každodenních bouraček a zvířátek na konci se mi chce zvracet. Ovlivňování a přiklánění se na tu, či onu stranu dělají skoro nepokrytě.
Takže u mě jednoznačně ČT 1. I když poslední dobou si myslím že jdou směrem k Nově.
Dalším médiem je rádio. Tam je u mě naprostá jednička ČR 1- radiožurnál. Nemá absolutně konkurenci.
U rádií se chci ale zmínit o jiné věci a tou je muzika. Na ČR1 je spíše doplňková a tak když chci vypnout, tak ladím některé hudební rádio.
Určitě ale ne Evropu 2!! Jsou prej rádia, co hity hrajou a rádia co hity dělaj. Evropa 2 je u mě klasické rádio co hity hraje a to pořád dokola, dokola, dokola a dokola. O to víc mě překvapil rozhovor s jejich ředitelem, kterej tvrdil že to oni určují co se v českých rádiích hraje a že největší konkurencí pro Evropu 2 je Evropa 2. Tento neuvěřitelně arogantní a nesympatický chlapík lže, lže a lže. Pohybuji se hodně po česku a tak poslouchám lokální i celoplošná rádia a tam některé písničky hrají někdy i o 3 měsíce dřív, než na Evropě.
Poslední je Internet, ale o tom mluvit moc nebudu. Čtu jen iDNES a proto nemám žádné srovnání.
Ještě chci upozornit že tento článek vznikl v afektu a s úmyslem záměrně poškodit některá média a proto ho neberte příliš vazně. :-))

Zážitky jako dárek

Je už sice trošku pozdě mluvit o dárcích, ale jeden můj kamarád dostal jako dárek k vánocům jednodenní výlet do Paříže.
Myslím, že je geniální nápad dávat zážitkové dárky. Trošku jsem koukal na nettu a musím říct že jsem byl překvapen kolik firem se tím zabývá a co všechno se dá zažít.
Můžete si vybrat ze spousty zážitků v kategoriích: romantické, relax, gurmán, adrenalin, hobby, krása, auto-moto.
Vybral jsem pár věcí na ukázku.
Let balonem - 6500kč
Bagrování - 4600kč (zkusil jsem si to svého času v práci a je to fakt zábava)
James Bond - 100 000kč (adrenalinový let malým letadlem, projížďka v Aston Martinu)
O čem muži sní - 5000kč (žena se stane hospodskou, jde na fotbal a pak do strip baru)
Let stíhačkou - 28500kč
Musím říct že nejvtipnější a nejoriginálnější dárek nabízel Joey ze seriálu Přátelé, když nabízel poukázku na hodinu sexu s omezenou časovou platností. Napadlo mě že bych to taky dával, ale pak jsem to nedokázal zařadit do žádné kategorie. Nejdřív jsem myslel že to spadá pod ROMANTICKÉ, pak jsem si ale řekl že to bude spíš ADRENALINOVÉ a nakonec jsem usoudil že to patří do kategorie HOROROVÉ a tak jsem od toho upustil. :-))

Zase ty prachy!

Včera jsem si uvědomil že chodím do práce nepřetržitě už 12 let a začínám si pomalu myslet že si asi nikdy nepořídím můj dům snů.
Řekl bych že patříme mezi typické české rodiny. Oba pracujeme, máme jedno dítě, bydlíme v bytě a přesto není v našich silách postavit si dům, koupit běžné nové auto, mít nějakého koníčka, užít si každý rok dovolenou u moře, zajít si občas za kulturou, nebo na dobrou večeři, nebo si udělat občas radost koupením nějaké pěkné věci. Samozřejmě že si můžu něco z toho pořídit, ale já si myslím že když oba chodíme poctivě do práce, vyděláváme dokonce víc než jsou průměrné platy a nejsme zatíženi dluhy, tak by jsme si měli dovolit bez vyjímky všechno!
Abych si to mohl dovolit a nemusel při tom obracet v ruce každou korunu, tak by sme museli mít dohromady asi cca 70 000 čistého a to je bohužel pro mě částka nedosažitelná.
Nechci se tady pouštět do debat jestli bych byl po tom šťastnější ( už vidím že Markétku svědí prsty :-) ), nebo jestli bych vedl plnohodnotnější, či kvalitnější život. Jde mi jen o to, co si poctivě a tvrdě pracující člověk zaslouží.

Umíte se vypnout?

Nedávno jsem měl krátký, ale o to zajímavější rozhovor o tom, jak moc si některé věci zbytečně bereme a jestli umíme problémy, průsery, hádky, nebo nepříjemnosti, které nás čekají hodit za hlavu.
Já sám neřeším každou blbost a většinou i když mám nějaké běžné problémy, dokážu je ignorovat a spát jako miminko.
Když říkám ignorovat, tak tím nemyslím že na věci kašlu. Snažím se jakýkoliv problém co nejrychleji vyřešit.
Když ale stojím ve svém životě před důležitým rozhodnutím, nebo se dostanu do opravdu nepříjemných problémů, tak to neustále řeším, analyzuji, přemýšlím o tom a to mě opravdu štve.
Přes den to ještě jde, ale v noci, když na to mám konečně čas, tak dokážu probdít hodiny a hodiny. Jsem na sebe naštvanej, protože se tím stejně nic nevyřeší a ještě jsem pak nevyspalej. Nejraději bych si nahmatal tlačítko a vypnul se.
Často se stejně nic nejí tak horké jak to vypadá a ještě častěji to dopadne dobře.
Myslíte že se dá házení věcí za hlavu naučit?
Máte na to taky tak?
A jestli jo, tak máte nějaký způsob, jak se od toho, alespoň v noci oprostit?
Povolil jsem komentáře i pro anonymní, tak se nestyďte a všichni (tři), co čtete můj blog, tak napište jak to máte.

Verunka - jak šel čas

Silvestr

Měl jsem před silvestrem takovou debatu s mojí milovanou Ivetkou, jestli je silvestr rodinný svátek, nebo ne. Můj názor byl, že vánoce jsou svátky, které by měl člověk strávit jen v kruhu rodinném, ale silvestr je prostě jen důvod pro ožíračku s přáteli.
Nakonec jsme zvolili kompromis a já jel s kamarádem Jirkou na jednu chatu do Vykmanova, kde jsme zjistili že svět je malej a že "čin čin" si při přípitku říkají jen snobové (thanks Paul).Před půlnocí jsme sedli do auta a jeli zpátky do Kadaně, kde na nás s flaškou vína v sobě čekaly naše drahé polovičky. O půlnoci jsme si i s dětma připili a šli ven užít si trochu explozí.
Při tom všem jsem si vzpomněl na Zuzku, které to letos nejen na silvestra nějak nevyšlo a uvědomil jsem si že Iveta měla pravdu. Rodina má být pospolu i na silvestra!
Ještě bych se chtěl zmínit, že můj článek o bojkotu silvestrovských a vánočních sms asi zabral, protože mi včera nenapsal opravdu nikdo a věřte, nebo ne, bylo mi to líto. :-)) Propadnutí úplné beznaději zabránil telefonát pár minut po půlnoci od dvou mojich potencionálních manželek ( v jiných dimenzích a při současné smrti 5ti miliard mužů včetně Píďana :-)) ) a réálných velmi dobrých kamarádek Abee a Páji. Díky holky.

Brittany Murphy

Ačkoliv si myslím že její náhlá smrt v pouhých 32 letech je šokující, tak se mi zdá že jsem jí v médiích nějak nezaznamenal. Když loni v lednu umřel Heath Ledger, nebo letos v červnu Michael Jackson, tak toho byli plné noviny a teď skoro nic. Asi nebyla dostatečně "slavná".
Vždycky když umře takhle znenadání mladý člověk, nutí mě si to uvědomit že opravdu nevíme dne ani hodiny, kdy nastane ten "náš čas". Bereme si hypotéky na 20 let, spřádáme plány roky dopředu a přitom ten příští silvestr už může být klidně bez nás!
Líbí se mi taky věta že budem žít navždy ve vzpomínkách našich blízkých, ale děti mojich dětí už o mě budou vědět kulový.
Pustím si dnes Sin City - město hříchu, kde Brittany hrála a užiju si to. Doporučuju ještě Líbánky, nebo 8 mil.

Můj boj

Nemá cenu chodit kolem horké kaše, ani naoko dělat že to není pravda.
Ano, za posledních pět měsíců se mi podařilo zhubnout 24 kilo. Stálo mě to spoustu námahy a odříkání, ale dokázal jsem to a jsem na sebe pyšnej.
Nepomohla mi žádná nemoc, ani zázračné a zaručené způsoby z reklam. Pomohla mi Janička, které tímto moc a moc děkuji a jí doporučený systém založený na počítání přijaté energie. V zásadě jde o to vydat více energie, než jí přijmout.
Bohužel pro mě a pro všechny lidi trpící nadváhou je tohle jen půlka úspěchu. Čeká mě nikdy nekončící boj o udržení váhy, kterou teď mám a možná ještě něco poupravit. Držte mi palce.
Na závěr přidám ještě pár čísel. Původní váha - 110 kilo, nynější váha - 86 kilo. Původní obvod pasu - 118 cm, Nynější obvod pasu - 100 cm.
Přidal jsem ještě dvě fotky a doufám že poznáte, která je předtím a která je potom. :-)

O kamionech

Nemyslím si že je vhodná doba na psaní o práci, ale práce je důležitá součást každého člověka. Trávíme v ní velkou část našeho života a je dobré když nás práce baví a naplňuje. Pro koho je práce dokonce koníčkem zabil dvě mouchy jednou ranou a je štastný člověk.
Myslím že jsem měl zatím docela štěstí. Většinou mě to tam, kde jsem pracoval docela bavilo. Měl jsem štěstí i na kolegy, ze kterých se někdy stali přátelé i po té co jsme se pracovně rozešli.
Práci, kterou dělám teď, jsem chtěl dělat už jako malej kluk. Klukovský sen se mi vyplnil, ale jak už to tak bývá, tak sny mají daleko k realitě. Je to práce těžká a neuvěřitelně časově náročná. Rozhodně není vhodná pro každého a ne každý jí zvládne dělat dobře.
Proto mě vždycky zamrzí ta nenávist lidí vůči nám, která se vždy projeví v diskuzi u nějakého článku o kamionech.
Myslím že spousta lidí nemá ponění o tom co je to AETR, ADR, CMR, neví jak správně naložit a připevnit náklad, neví nic o váhových limitech ( maximální celková váha, váha na nápravy, rozložení váhy), neví nic o předpisech v zemích eu, neví pod jakým časovým tlakem pracujem, netuší kolik toho musíme vědět a znát a neví co všechno musíme mít aby jsme tu práci mohli dělat.
Musíme například procházet pravidelným každoročním školením, musíme mít psychotesty, vyšetření eeg, musíme každé dva roky na lékařskou prohlídku, musíme chodit pravidelně na školení ADR (předpisy pro převoz nebezpečného nákladu).
A to jsem se ještě nedostal ke kamionu. Myslím technickoui stránku věci, jako je péče o auto, návěs, pneumatiky atd, ale i způsob jízdy se 40ti tunovou a 19 metrů dlouhou soupravou.
Je toho ještě spousta a spousta a já doporučuju každému, kdo nadává na kamioňáky, aby si to na týden s někým zkusil.
Není to práce kde bych se chtěl vidět ještě za 5 let, ale až s ní jednou skončím, tak na ní budu vzpomínat rád a s obrovským respektem ke Všem lidem co tuhle práci s velkým P dělají.

PF 2010

Je čas vánoc a někteří lidé mají pocit, že musí všem svým "přátelům" stůj co stůj poslat nějakou kýčovitou, nebo rádobyvtipnou sms (nebo e- mail) s přáním všeho nejlepšího do nového roku. Přátele píšu v uvozovkách, protože si nemyslím že skutečný přítel je ten na kterého mám číslo, nebo e - mail.
Myslím si že opsat odněkud stupidní básničku a poslat jí bez počátečního oslovení (přeci nebudu pořád měnit jména) všem lidem co mám v mobilu, včetně zákaznické linky operátora, nebo na všechny e- maily v adresáři je spíš urážka.
Letos jsem se rozhodl bojkotovat tento zvyk a neposlal jsem ani jednu sms a ani jsem na žádnou neodpověděl. Může se to zdát nezdvořilé, ale já se chci s kamarády vídat a popřát jim nejlépe osobně. A když to bohužel nejde, tak si chci dát s přáním práci, aby bylo vidět, jak mi na nich záleží.
Letos mi přišlo mnohem míň sms něž loni a to znamená že to došlo více lidem, nebo že mám míň kamarádů.:-) Je taky možné že to spousta lidí vyřešila tím že prání vyvěsili na facebook a tím to považují za vyřízené.
Dal jsem si novoroční předsevzetí že si do příštích vánoc seženu na všechny své přátele a známé adresu a napíšu jim pohled. Říkejte si třeba že jsem se vrátil o pár let zpátky, že se bráním pokroku, nebo že jsem romantik, ale vpomeňte si když Vám přišel ručně napsaný pohled, na kterém, když měl kamarád děcko, bylo kostrbatým písmem napsáno jeho vlastní rukou jeho jméno. To mělo kouzlo!
Uvidíte sami jestli se mi to podaří, nebo jestli jsem své předsevzetí zase nedodržel. Vždycky Vám ale můžu říct že nejte mí přátelé.:-))
A tak tedy naposledy elektronicky přeju Všem prátelům a známým vše nej do roku 2010.

Proč já ?

Uřčitě se ptáte, proč i já jsem se rozhodl založit si blog.
Myslím si že kritizovat blogy ostatních a sám při tom nic nenapsat je srabárna. Řekl bych taky že mám co říct a rád bych se podělil o trochu svých myšlenek a úvah. A nakonec bych chtěl překonat blogového krále Honzíka a to nejenom v četnosti příspěvků, ale také v jejich čtenosti do konce. :-)
Omlouvám se předem za některé chyby, které se mi tam čas od času vloudí a prosím o hodně trpělivosti při čtení.