Myslím na to, jak se život točí neustále v kruzích a jak
moc nás ovlivňuje to, co zrovna prožíváme a v jaké životní situaci se
nacházíme. Asi bych neřekl, že se mění celý charakter a povaha člověka, ale
určitě tím, jak poznáváme a zažíváme různé věci, mění se naše názory a pohledy.
Ještě donedávna jsem si myslel, že jsou určité věci a činy
naprosto běžné, lidské a přirozené. Nechápal jsem lidi, kteří to viděli jinak a
důkladně jsem jim jejich postoj vyvracel a snažil se jim „otevřít oči“. Uběhla
nějaké doba a já dnes bez okolků odsoudil skutky jednoho člověka, které jsem
donedávna schvaloval.
Nedovolím si tvrdit, který postoj je správný a také neodsuzuji
toho člověka. Jen říkám, že jsem ušel kus cesty, dostal jsem se v kruhu do
míst, odkud vidím věci, které jsem v minulosti vidět nemohl, nebo jsem nebyl
připraven je vidět. Je také dost dobře možné, že je ten člověk na své cestě
zase o kus dál a já, až se posunu na jeho současné místo, uvidím něco, co mi
pomůže ho pochopit, nebo to budu dokonce dělat jako on.
Život je nejlepší učitel. Vždycky, když někdo něco prožívá a
my ho nechápeme, nebo mu nerozumíme, můžeme si být jisti, že se dřív, nebo později
posuneme na místo, kde stál předtím on a dokonale pochopíme, co tím myslel a
jak mu tenkrát bylo.
Vždycky,
když někomu ublížíme, můžeme si být jisti, že dojdeme do bodu, kdy někdo další
ublíží stejně nám. Bylo by skvělé, kdyby to platilo i obráceně a naše dobré
skutky nám byly také oplaceny.
