Loučení

Tak jsem absolvoval po dlouhých třech letech mojí poslední (možná) jízdu kamionem. Musím říct že jí neprovázela žádná nostalgie, ani smutek. Chtěl jsem to mít je co nejrychleji a bez problémů za sebou. Nakonec jsem v pořádku dovezl auto i sebe na firmu, odevzdal věci, předal auto, podepsal výpověď a šel v klidu a bez nějakých negativních emocí domů.

Rozhodnutí skončit ve mě zrálo už dlouho a dokonce jsem si to dal jako jedno z několika předsevzetích na tento rok. :-) Přiznám se že mě to kdysi i bavilo, ale to už je hodně dávno. Ta časová náročnost té práce se nakonec ukázala jako ten největší a nepřekonatelný problém. Mnozí, teď už bývalí kolegové mi předpovídají že se jednou vrátím, ale já o tom pochybuju. Možná budu ještě někdy jezdit, ale uřčitě ne kamionem. I když nikdy neříkej nikdy a nakonec to ukáže jen čas.

Musím říct že skončit s prací není nakonec tak lehké, jak to na první pohled vypadá. Jde o to že i když vás ta práce sere, tak už tam máte vybudovanou nějakou pozici, víte co a jak, na koho se s čím obrátit atd atd. V nové práci jste ze začátku za kreténa, který nikoho nezná a nic neví. Je to hroznej pocit, ale já doufám že tohle období brzy pomine.

Zatím o nové práci nic víc psát nebudu, protože vlastně nic moc nevím. Až se tam trošku rozkoukám, tak sem určitě pár řádků napíšu.

Tak tedy sbohem Scanie, doufám že se k tobě bude tvůj nový pán chovat se stejnou láskou jako já. Sbohem bývalí kolegové, přeju Vám hodně bezproblémových kilometrů a hodně štastných návratů domů. A taky sbohem na Četrans. Díky za tu šanci tenkrát a za nezapomenutelnou zkušenost

Krásky nesmrdí.

Po dnešním dni, který jsem téměř celý strávil s Milanem, mě napadla taková věc, teorie, nebo spíš představa že krásky nesmrdí. Ale krásky v mojí hlavě nejenom nesmrdí, ony ani nic nevylučují, nepotí se, nechodí na velkou a dokonce ani nezvrací. Maximálně jim moje představivost dovolí takové lehké posmrknutí, ale žádné "dolování" nějakých zelených, táhnoucích se nestvůr, jen takové lehké, decentní utření nosu.

Ale pozor! Nepleťte si krásku se ženou sexy, milou, hodnou, chytrou, upřímnou, sympatickou, nebo hezkou. Ty si samozřejmě představit dovedu.
Ono nejde ani tak o to že si je nedovedu představit, ale já hlavně nechci. Kráska má u mě takovou auru něčeho až skoro nadpozemského a já si jí nechci kazit nějakým hovnem. ;-)

Bylo dřív líp?

Můj kamarád Jirka, který má (asi demonstrativně) založený blog bez jediného článku, tvrdí že nepíše hlavně proto, že mu beru témata. Pravděpodobně mu tedy tímto příspěvkem vemu další, protože je to jeho oblíbené téma.
Zajímavé je, že když se někoho zeptáte jestli dřív bylo líp, tak mluví o době komunismu. Jasně že je to asi tím že tu dobu pořád spousta lidí pamatuje, ale ptal jsem se i porevolučních ročníků a všichni mluvili o době před dvaceti lety.
Ale co takhle léta meziválečná? Léta kdy byl každý muž Gentleman a každá žena Dáma, léta kdy film objevil barvu a zvuk, léta kdy řádil Al capone a John Dillinger, léta kdy Alexander Fleming objevil penicilín a samozřejmě léta kdy vzniklo Československo.
Ale co jít takhle ještě dál? Třeba 200 - 250 let zpátky. Byla to doba kdy došlo k sedmileté válce, kdy začala průmyslová revoluce, kdy Amerika bojovala o nezávislost a taky doba kdy Napoleon ztratil svojí armádu v Rusku.
Určitě nejde jenom o to kdy žít, ale taky o to kde a v jaké společnosti.
A tak mi tedy řekněte v jaké době, kde a jako co by jste chtěli žít?

Avatar

Nedá mi to a po včerejším shlédnutí Avataru o něm musím napsat. Jednu recenzi od Markétky si můžete přečíst tady, ale ta moje nebude tak pozitivní.

Už mě totiž začínají štvát filmy, co se nás snaží vychovávat. Globální oteplování a naše chování k přírodě je teď zrovna hodně aktuální a tak proč si dělat hlavu s nějakým zajímavým příběhem. Prostě vykrademe nějaké starší filmy (Tanec s vlky, Pán prstenů), přidáme trošku té romantiky, kopu digitálních efektů a máme film, nebo lépe řečeno guláš.

Téma, kdy hrstku lidí, kteří si žijí v klídku a v míru, chce vyhnat, nebo zničit nějaká velká a mocná korporace, je už tisíckrát ohrané. Samozrejmě že ta hrstka je neuvěřitelně statečná, že se i po počátečních neshodách nakonec spojí, utlačovatele vyženou atd atd.

Za pochvalu stojí snad jen speciální efekty, které tvoří víc jak půlku filmu, ale jinak kýč, odkazy na bezpráví, kýč, odkazy na ničení přírody, kýč, romantická láska, která je na chvilku zničena lží a potom ještě nějaký ten kýč.

Raději se podívám na nějaký film se zajímavým příběhem bez speciálních efektů za milion dolarů (To, co dýchám, Crash, Na území žen), než na trapnej digitální myšmaš za 300 milionů.

I mistr tesař.....

To jsem vám takhle jednou zastavil v ČR na označeném parkovišti a už se z něho nemohl dostat.
Pod sněhem led a silnice tááák daleko.
Děkuji pánovi (bohužel si nepamatuju jméno) z asi kilometr vzdálené vesnice že vstal od televize, vzal svůj bagr a šel mě vytáhnout.

Murphyho zákony

Přítel, kterému jsi pomohl nouzi, si na tebe vzpomene, až se zase ocitne v nouzi.
Optimista nemůže být nikdy příjemně překvapen.
Všechno se zásadně zhoršuje pod tlakem.
Když nemáte po ruce nic jiného než kladivo, připadá vám kdeco jako hřebík.
Jestliže se cítíte dobře, nedělejte si starosti, ono to zas přejde.
Nezáleží na tom, kolik co stálo, nýbrž na tom, kolik se na tom ušetřilo.
Chcete-li někomu názorně předvést, že stroj, nebo přístroj nefunguje, bude v té chvíli fungovat.
Teprve když ses osprchoval, zjistíš, že nemáš ručník.
Zvuková a čichová intenzita jednoho určitého prdnutí je přímo úměrná počtu osob nalézajících se kolem tebe.
Chybovat je lidské, ale pocit je to božský.
Je snažší získat odpuštění, než dovolení.
První usne ten, který chrápe.
Kdo chce psa bít, hůl většinou nenajde.
Za peníze si lásku nekoupíš, ale když je máš, jsi v mnohem lepší pozici.
Nikdo neposlouchá co říkáte, dokud neuděláte chybu.
Nezáleží na tom, kolikrát jsi měl sex, pokud ti ho někdo nabídne, přijmi ho, protože nikdy to nebude to samé.
Sex je obscéní, pouze pokud se dělá správně.
Sex je jedním z devíti důvodů pro reinkarnaci. Ostatních osm není důležitých.
Líp už bylo!

The best of

Jednou mi řekla Markétka že když jí dám poslechnout CD s mým best of, tak jí tím o sobě hodně prozradím. Přijde mi to zajímavé a myslím že na tom něco je. I když mi jednou taky řekla že jsem v muzice težce nepopsanej papír, tak jsem sestavil žebříček svých deseti nejoblíbenějších songů. Mám samozřejmě svůj CD výběr, který obsahuje mnohem víc písniček, ale všechny je tady vypisovat nebudu. Jsem tedy zvědav co tím komu o sobě povím.
Tady je mé srdce k nakouknutí :
Sinead O connor - Nothing compares
Lara Fabian - je taime
Mettalica - Nothing else matters
Jarek Nohavica - Kometa
R.E.M - Everybody hurts
Lucie - Lucie
Rolling Stones - Angie
Scorpions - Still loving you
Marie Rottrová - Lásko voníš deštěm
David Gray - This year love

Média

Hlad po informacích je asi v lidské přirozenosti a já tudíž pořád a neustále řeším otázku, na jakou televizi se dívat, jaké rádio poslouchat a jaké noviny číst.
Začnu u novin. Co mě irituje jsou tituly jako BLESK, nebo AHA. Šokující titulky, které většinou vůbec neodpovídají výslednému článku a když odpovídají, tak je to lež. Tyhle tituly a jim podobné nemají ani cenu papíru na kterém jsou vytištěné. Opravdu nechápu lidi, co si koupí noviny, u kterých neví, jestli jsou věci v nich napsané pravdivé. Když se mi náhodou dostanou do ruky, tak je mám prolistované asi za minutu a vlastně se dovím jen to, že nějaká modelka, o které jsem nikdy neslyšel, má o číslo větší prsa. Téma dalšího mého článku bude : Modelky jako celebrity?! Proč?!
Já si kupuji MF DNES. Donedávna jsem si myslel že jsou to čtivé a přitom seriózní noviny. Pak mi ale Abee řekla že to je celé jinak a já teď u každého článku dlouze přemýšlím a bohužel ho už neberu jako fakt, ale o snahu někoho k něčemu přesvědčit. Díky Abee že si zničila mojí poslední iluzi o tisku. :-)
Dalším mocným médiem je televize. Nova je pro mě dávno, co se zpravodajství týče, odepsaná. Tuna a jeho věta " Všichni utekly, on zůstal! Hrdina!!!" (samozřejmě podkreslená dostatečně emotivní hudbou) mě straší ze sna. Konkrétně teď se jim daří udělat ze sněhové přeháňky biblickou apokalypsu. Z jejich každodenních bouraček a zvířátek na konci se mi chce zvracet. Ovlivňování a přiklánění se na tu, či onu stranu dělají skoro nepokrytě.
Takže u mě jednoznačně ČT 1. I když poslední dobou si myslím že jdou směrem k Nově.
Dalším médiem je rádio. Tam je u mě naprostá jednička ČR 1- radiožurnál. Nemá absolutně konkurenci.
U rádií se chci ale zmínit o jiné věci a tou je muzika. Na ČR1 je spíše doplňková a tak když chci vypnout, tak ladím některé hudební rádio.
Určitě ale ne Evropu 2!! Jsou prej rádia, co hity hrajou a rádia co hity dělaj. Evropa 2 je u mě klasické rádio co hity hraje a to pořád dokola, dokola, dokola a dokola. O to víc mě překvapil rozhovor s jejich ředitelem, kterej tvrdil že to oni určují co se v českých rádiích hraje a že největší konkurencí pro Evropu 2 je Evropa 2. Tento neuvěřitelně arogantní a nesympatický chlapík lže, lže a lže. Pohybuji se hodně po česku a tak poslouchám lokální i celoplošná rádia a tam některé písničky hrají někdy i o 3 měsíce dřív, než na Evropě.
Poslední je Internet, ale o tom mluvit moc nebudu. Čtu jen iDNES a proto nemám žádné srovnání.
Ještě chci upozornit že tento článek vznikl v afektu a s úmyslem záměrně poškodit některá média a proto ho neberte příliš vazně. :-))

Zážitky jako dárek

Je už sice trošku pozdě mluvit o dárcích, ale jeden můj kamarád dostal jako dárek k vánocům jednodenní výlet do Paříže.
Myslím, že je geniální nápad dávat zážitkové dárky. Trošku jsem koukal na nettu a musím říct že jsem byl překvapen kolik firem se tím zabývá a co všechno se dá zažít.
Můžete si vybrat ze spousty zážitků v kategoriích: romantické, relax, gurmán, adrenalin, hobby, krása, auto-moto.
Vybral jsem pár věcí na ukázku.
Let balonem - 6500kč
Bagrování - 4600kč (zkusil jsem si to svého času v práci a je to fakt zábava)
James Bond - 100 000kč (adrenalinový let malým letadlem, projížďka v Aston Martinu)
O čem muži sní - 5000kč (žena se stane hospodskou, jde na fotbal a pak do strip baru)
Let stíhačkou - 28500kč
Musím říct že nejvtipnější a nejoriginálnější dárek nabízel Joey ze seriálu Přátelé, když nabízel poukázku na hodinu sexu s omezenou časovou platností. Napadlo mě že bych to taky dával, ale pak jsem to nedokázal zařadit do žádné kategorie. Nejdřív jsem myslel že to spadá pod ROMANTICKÉ, pak jsem si ale řekl že to bude spíš ADRENALINOVÉ a nakonec jsem usoudil že to patří do kategorie HOROROVÉ a tak jsem od toho upustil. :-))

Zase ty prachy!

Včera jsem si uvědomil že chodím do práce nepřetržitě už 12 let a začínám si pomalu myslet že si asi nikdy nepořídím můj dům snů.
Řekl bych že patříme mezi typické české rodiny. Oba pracujeme, máme jedno dítě, bydlíme v bytě a přesto není v našich silách postavit si dům, koupit běžné nové auto, mít nějakého koníčka, užít si každý rok dovolenou u moře, zajít si občas za kulturou, nebo na dobrou večeři, nebo si udělat občas radost koupením nějaké pěkné věci. Samozřejmě že si můžu něco z toho pořídit, ale já si myslím že když oba chodíme poctivě do práce, vyděláváme dokonce víc než jsou průměrné platy a nejsme zatíženi dluhy, tak by jsme si měli dovolit bez vyjímky všechno!
Abych si to mohl dovolit a nemusel při tom obracet v ruce každou korunu, tak by sme museli mít dohromady asi cca 70 000 čistého a to je bohužel pro mě částka nedosažitelná.
Nechci se tady pouštět do debat jestli bych byl po tom šťastnější ( už vidím že Markétku svědí prsty :-) ), nebo jestli bych vedl plnohodnotnější, či kvalitnější život. Jde mi jen o to, co si poctivě a tvrdě pracující člověk zaslouží.

Umíte se vypnout?

Nedávno jsem měl krátký, ale o to zajímavější rozhovor o tom, jak moc si některé věci zbytečně bereme a jestli umíme problémy, průsery, hádky, nebo nepříjemnosti, které nás čekají hodit za hlavu.
Já sám neřeším každou blbost a většinou i když mám nějaké běžné problémy, dokážu je ignorovat a spát jako miminko.
Když říkám ignorovat, tak tím nemyslím že na věci kašlu. Snažím se jakýkoliv problém co nejrychleji vyřešit.
Když ale stojím ve svém životě před důležitým rozhodnutím, nebo se dostanu do opravdu nepříjemných problémů, tak to neustále řeším, analyzuji, přemýšlím o tom a to mě opravdu štve.
Přes den to ještě jde, ale v noci, když na to mám konečně čas, tak dokážu probdít hodiny a hodiny. Jsem na sebe naštvanej, protože se tím stejně nic nevyřeší a ještě jsem pak nevyspalej. Nejraději bych si nahmatal tlačítko a vypnul se.
Často se stejně nic nejí tak horké jak to vypadá a ještě častěji to dopadne dobře.
Myslíte že se dá házení věcí za hlavu naučit?
Máte na to taky tak?
A jestli jo, tak máte nějaký způsob, jak se od toho, alespoň v noci oprostit?
Povolil jsem komentáře i pro anonymní, tak se nestyďte a všichni (tři), co čtete můj blog, tak napište jak to máte.

Verunka - jak šel čas

Silvestr

Měl jsem před silvestrem takovou debatu s mojí milovanou Ivetkou, jestli je silvestr rodinný svátek, nebo ne. Můj názor byl, že vánoce jsou svátky, které by měl člověk strávit jen v kruhu rodinném, ale silvestr je prostě jen důvod pro ožíračku s přáteli.
Nakonec jsme zvolili kompromis a já jel s kamarádem Jirkou na jednu chatu do Vykmanova, kde jsme zjistili že svět je malej a že "čin čin" si při přípitku říkají jen snobové (thanks Paul).Před půlnocí jsme sedli do auta a jeli zpátky do Kadaně, kde na nás s flaškou vína v sobě čekaly naše drahé polovičky. O půlnoci jsme si i s dětma připili a šli ven užít si trochu explozí.
Při tom všem jsem si vzpomněl na Zuzku, které to letos nejen na silvestra nějak nevyšlo a uvědomil jsem si že Iveta měla pravdu. Rodina má být pospolu i na silvestra!
Ještě bych se chtěl zmínit, že můj článek o bojkotu silvestrovských a vánočních sms asi zabral, protože mi včera nenapsal opravdu nikdo a věřte, nebo ne, bylo mi to líto. :-)) Propadnutí úplné beznaději zabránil telefonát pár minut po půlnoci od dvou mojich potencionálních manželek ( v jiných dimenzích a při současné smrti 5ti miliard mužů včetně Píďana :-)) ) a réálných velmi dobrých kamarádek Abee a Páji. Díky holky.