Včera jsem si uvědomil že chodím do práce nepřetržitě už 12 let a začínám si pomalu myslet že si asi nikdy nepořídím můj dům snů.
Řekl bych že patříme mezi typické české rodiny. Oba pracujeme, máme jedno dítě, bydlíme v bytě a přesto není v našich silách postavit si dům, koupit běžné nové auto, mít nějakého koníčka, užít si každý rok dovolenou u moře, zajít si občas za kulturou, nebo na dobrou večeři, nebo si udělat občas radost koupením nějaké pěkné věci. Samozřejmě že si můžu něco z toho pořídit, ale já si myslím že když oba chodíme poctivě do práce, vyděláváme dokonce víc než jsou průměrné platy a nejsme zatíženi dluhy, tak by jsme si měli dovolit bez vyjímky všechno!
Abych si to mohl dovolit a nemusel při tom obracet v ruce každou korunu, tak by sme museli mít dohromady asi cca 70 000 čistého a to je bohužel pro mě částka nedosažitelná.
Nechci se tady pouštět do debat jestli bych byl po tom šťastnější ( už vidím že Markétku svědí prsty :-) ), nebo jestli bych vedl plnohodnotnější, či kvalitnější život. Jde mi jen o to, co si poctivě a tvrdě pracující člověk zaslouží.
Domy staví většinou podnikatelé. A i těm se pořád zdá, že mají málo.
OdpovědětVymazatTo, co považujeme za materiální požitky, které si v naší době pořizují ti, kterým to závidíme, a ti, které podobná závist přivede až k naprosté posedlosti a zpronevěření se své cti, to bude materiální standard našich vnuků, jako to, co máme dneska my, jsou vysněné požitky našich dědů. Proto se snažím vžít do svého pradědečka a jeho doby a jsem nadmíru šťasten:-) Materiální štěstí je pojem neuvěřitelně relativní. Když přijdu z procházky, mám například nezřízenou radost z toho, že je doma teplo, aniž bych musel ve sklepě přikládat uhlí do kotle!
OdpovědětVymazatJak už tu naznačil Honza, všechno je to o úhlu pohledu...a nemusíš chodit ani za pradědečkem - stačí se na sebe podívat třeba očima ukrajinskýho inženýra, kterej tu háže 12 hodin denně lopatou na stavbě. A možná si pak řekneš "Oba chodíme poctivě do práce, vyděláváme dokonce víc než jsou průměrné platy, uživíme dítě, máme byt i auto, nemáme dluhy a můžeme si dovolit mít koníčky, zajít za kulturou nebo na dobrou večeři a občas ušetříme i na tu dovolenou u móře...panečku, co by za to jinej dal!"
OdpovědětVymazatJasně, určitě se na světě najde spousta lidí, který se maj líp než my, ale rozhodně je nesrovnatelně víc těch, který se maj mnohem hůř...jde jen o to, ze který strany svůj život posuzuješ.
Ano, už při psaní toho článku jsem myslel na lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř. A taky jsem čekal že s tím někdo vyrukuje. Já ale neříkal že se mám špatně, jen jsem říkal že zasloužím víc. Moji sousedi nemají ani jeden práci a taky maj auto a děti uživí. A přece nemůžeš tvrdit že si to ukrajinskej inženýr, kterej tvrdě maká zaslouží. Myslím že si taky zaslouží víc.
OdpovědětVymazatExistuje jednen lék: představit si, že mám o něco (o auto, mikrovlnku nebo o dvoje slipy) míň a že chci právě o to konkrétní "něco" víc - no a už to mám. To je super pocit, co?;) Věrka
OdpovědětVymazatTak jsem si tedy představil konkrétně co všechno nemám, ale ono "a už to mám" se nedostavilo. Asi to u mě nefunguje, nebo co. :-)
OdpovědětVymazatJinak děkuju že ses připojila do diskuze.
Pavliku, já se tím příkladem snažil spíš naznačit, jak rozdílný můžou být pohledy na to "něco mít" a jak zbytečný mi pak tím pádem přijde přemejšlení nad tím, jestli bych si náhodou nezasloužil ještě víc...víc než co?...víc než kdo?
OdpovědětVymazatPodle mýho pro tyhle věci neexistuje objektivní měřítko, a proto si s tím nelámu hlavu - jsem prostě vděčnej za to, co mám, a hlavně děkuju za všechny příležitosti, který jsem kdy dostal, protože bez nich bych nebyl ani tam, kde jsem.
Já si myslim, že kdyby měl Pavlík spoustu peněz, tak by byl furt u moře, nebo by se doma o ty svý peníze strachoval a my bysme ho všichni neznali a tak jsem ráda, že je nemá, já ostatně taky ne, ale známe se a máme na sebe čas, když chcem a je nám hej, přijel k nám pan diskžokej, hraje nám, to co... Vzpomínáte, jak to Jerry zpíval na večírku po Večírku, vzpomínáš Pavlí? Kdyby jsme se všichni narodili se stříbrnou lžičkou v puse (doslovnej překlad jednoho anglickýho idiomu, co se mi děsně líbí), tak bysme tam neseděli, neznali se a nekomentovali teď Tvůj článek.
OdpovědětVymazatA taky vždycky může bejt hůř.
Já jsem ráda, za to co mám, i když někdy je to dost k...dost k vzteku. Abee
A víte co? Máte pravdu!
OdpovědětVymazatNečetla jsem komentáře, a tak píšu pouze pod vlivem tvého článku a maminčiny sekané. Chtěla bych mít tolik peněz, abych mohla jednou měsíčně na večeři a do divadla, jednou za měsíc do kina a jednou do kavárny. Abych mohla chodit do fitka a rozmařile podporovat Fairtrade. Taky bych chtěla mít auto, které inzerují v televizi a pěkný byt, který by se mi líbil. Kdybych měla toto a neměla přátele, bylo by mi lépe, než kdybych neměla toto a neměla přátele.
OdpovědětVymazat