Over head

Jsem jen malá křehká nádoba,
která se velmi rychle plní.
Jak vzdálí se rychle má pohoda,
když čas sype se jak zrní.

Mám toho moc a jsem na to sám,
všechno dohromady se spojilo.
Vůbec nic teď nestíhám,
a volám - kde jsi moje posilo.

Nevyřízené úkoly se mi hromadí,
posouvám je ze dne na den další.
Přicházejí nové a já je přidávám do pořadí,
jsem už vyčerpán a o století starší.

Tato báseň je pro všechny, kteří mají méně času, než potřebují

Procento nepředstavitelného

Co na nich hledal? Co ho k nim táhlo? Copak milování není než věčné opakování téhož?
Není. Vždycky zůstává malé procento nepředstavitelného. Když viděl ženu v šatech, uměl si ovšem přibližně představit, jak bude vypadat nahá. Ale mezi přibližností představy a přesností skutečnosti zůstávala malá mezera nepředstavitelného, a ta ho nenechávala v klidu. Pronásledování nepředstavitelného však nekončí objevem nahoty, ale pokračuje dál: jak se bude choval až ji svlékne? co bude říkat, až ji bude milovat? v jakých tónech budou znít její vzdechy? jakou grimasu bude mít vepsánu v tváři ve chvíli rozkoše?
Jedinečnost "já" je ukryta právě v tom, co je na člověku nepředstavitelné. Představit si umíme jen to, co je na všech lidech stejné, co je obecné. Individuální "já" je to, co se odlišuje od obecného, tedy to, co nelze předem odhadnout a vypočítat, co je třeba na druhém teprve odhalit, odkrýt, dobýt.

Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí

Den za dnem

Den za dnem žijeme své životy,
energii rychle ztrácíme,
nevyhne se nám doba prázdnoty,
i když se tomu bráníme.
Spoustou zoufalých činů
a je to více než marné,

chceme zas chytit slinu,
však nebývá to tak snadné.

Pak přijde nové období,
někdo nám s tím jistě pomůže.
Ten někdo skvělý pocit navodí
a ani za to vlastně nemůže.

Někdy stačí jedna věta, někdy rozhodnutí,
někdy kamarádů četa, jindy procitnutí.
Cítím se teď skvěle a snad to dlouho vydrží
Už nejsem jako v cele a s prázdnou nádrží.

Do sraček a zase zpět

O tomto tématu už jsem psal a tak se budu asi opakovat. Přemýšlím o tom, proč je dnešní doba tak psychicky náročná. Podle statistik je dnes mnohem větší procento sebevražd, než dřív a podle výzkumů také klesá pocit štěstí. Nechápu sice, jak se tohle měří, ale výsledky z toho jsou až šokující.
Dříve, nebo dnes někde v méně rozvinuté části světa, kde je každodenní problém sehnat něco k snědku a kde smrt může přijít kdykoliv ve formě nemoci, nebo rukou někoho jiného z nejrůznějších stupidních důvodů, lidé prý nepáchají sebevraždy tak často, jako ve vyspělé části světa.
Proč u nás, kde nemusíme mít relativně strach, že umřeme hlady a kde nás pravděpodobně nikdo nerozseká mačetou, protože jsme z kmene Kutu a on z kmene Butu, spáchá za rok sebevraždu 7000 lidí?! Mimochodem je to stejný počet lidí, jako umře ročně při dopravních nehodách.
A tak mě napadá proč. Říkám si, že možná máme málo fyzického pohybu. Je přeci známo, že sport vyplavuje do těla hormony štěstí. Dříve byla těžká a namáhavá práce každodenní realitou.
Možná je to způsobeno prostředím. Lidé žijí převážně ve městech a když se zamyslíte, tak v běžném pracovním dnu na pořádnou přírodu nenarazíte. Pokud tedy nepočítám ten kousek od psů posraný a zdevastovaný trávy, přes kterou jdu ráno na parkoviště. S tím souvisí i všudypřítomný a celodenní hluk, nebo spíš takovej hukot. Minule jsem si šel u našich na konci vesnice přes den zdřímnout a byl jsem úplně šokovanej a nesvůj kvůli tomu absolutnímu tichu.
Možná je to stravou. Dříve byli vlastně všechny potraviny BIO. Také asi ta skladba jídelníčku byla jiná. Méně tuku a více zeleniny. Řekl bych.
Další a asi hodně důležitý je všudypřítomný tlak společnosti. Dnes se hodně úspěšnost měří podle peněz a společenského postavení. Začíná to už takovou kravinou, jako je to, co mám na sobě. Nenávidím za to módní průmysl, kterému se povedlo vtlouknout nám do hlav heslo, že šaty dělají člověka. Ne, to člověk dělá člověka a ne zasranej kus hadru. Bohužel to začíná už u mladých, kteří jedou jen po určitých „in“ značkách a pokračuje to dál, kde dospělí zase jedou po jiných značkách.
Dálší je určitě práce, která musí mít dostatečný zvuk a naše pozice dostatečnou důležitost, nejlépe podtržená nějakým anglickým výrazem. Jako třeba: Account manager, Customer care manager, HandlerOffice manager, Purchasing specialist ,Sales representative.
Další je na řadě bydlení. Čím je větší, tím je člověk lepší. Nejlepší lidi jsou jasně ty, co mají krytej bazén a patrovej dům v nějaké skvělé lokalitě.
Další jsou nároky na naše vědomosti. Musíme umět minimálně dva cizí jazyky, politickou situaci ve světě, kde leží Mariánské Lázně a Mariánské Ostrovy, Přes které státy protéká Labe a jestli teče na mapě světa nahoru, nebo dolu.
To už to trochu zlehčuji a to nechci. Práce, bydlení, nebo lépe řečeno domov a vědomosti jsou důležité, ale nemělo by to být provázeno takovým tlakem a hodnocením ostatních, protože jinak všechny tyto věci určitě přispívají k všeobecnému tlaku a s tím jde ruku v ruce obrovský stres.
Dál žije spousta lidí ve vztazích, ze kterých nemůžou uniknout. Spousta lidí zase žije samo a nemůžou si nikoho najít. Spousta lidí miluje a nejsou milováni. Je toho na nás prostě hodně.
Markéta (kolegyně a troufnu si říci i kamarádka :-)) mi říkala, že člověk musí stát vždy na třech nohách. Ne, nebyla to žádná čuňárna a má to svou logiku. Když totiž o jednu nohu přijdete, tak to ještě v pohodě ustojíte. S jednou už to nestojí za nic a když přijdete o všechny, tak jste v hajzlu. Je jasný, že první a povětšinou tou nejstabilnější nohou je rodina. Dál to bude práce, kde trávíme čím dál tím víc času, takže vás musí bavit a naplňovat. Další nohou jsou přátelé. Když máte to štěstí a máte dobré přátele, tak máte fakt hodně pevnou nohu o kterou se můžete opřít. Když máte čas a peníze, tak můžete mít taky koníčka. Sport, sbírání známek, cokoliv.
Čas od času, každý z nás přijde o jednu nohu, nebo už prostě neunese ten tlak a zhroutí se. To se prostě stává. Někdy to zvládne sám, jindy s pomocí někoho druhého, ale téměř vždy se to nakonec zlepší. Každému, kdo je momentálně v situaci, která je na hovno, vzkazuji jen - VYDRŽTE a BOJUJTE! ZLEPŠÍ SE TO!