Co na nich hledal? Co ho k nim táhlo? Copak milování není než věčné opakování téhož?
Není. Vždycky zůstává malé procento nepředstavitelného. Když viděl ženu v šatech, uměl si ovšem přibližně představit, jak bude vypadat nahá. Ale mezi přibližností představy a přesností skutečnosti zůstávala malá mezera nepředstavitelného, a ta ho nenechávala v klidu. Pronásledování nepředstavitelného však nekončí objevem nahoty, ale pokračuje dál: jak se bude choval až ji svlékne? co bude říkat, až ji bude milovat? v jakých tónech budou znít její vzdechy? jakou grimasu bude mít vepsánu v tváři ve chvíli rozkoše?
Jedinečnost "já" je ukryta právě v tom, co je na člověku nepředstavitelné. Představit si umíme jen to, co je na všech lidech stejné, co je obecné. Individuální "já" je to, co se odlišuje od obecného, tedy to, co nelze předem odhadnout a vypočítat, co je třeba na druhém teprve odhalit, odkrýt, dobýt.
Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nedá mi to se ptát, proč něco tak literárně povedeného, je bez komentáře. Napravím to tedy já.
OdpovědětVymazatTo se povedlo a mam rád dobré úryvky z knih!
Ano já vím, že to není žádný povedený komentář a většina si řekne ,, a to je vše co k tomu dodá“ , ale měl jsem pocit že je potřeba to nenechat bez povšimnutí.
A-Lexx