Squash

Chtěl bych napsat pár řádků o hře, kterou hraju už poměrně dlouho a poslední dobou i docela často. Musím říct že mě ta hra hrozně baví a nevynechám žádnou příležitost, kdy si jí můžu zahrát. Řekl bych že svojí výkoností patřím někam hluboko pod průměr, ale to je mi jedno. Je neuvěřitelné, jak se může člověk vyblbnout a naběhat na několika málo metrech čtverečních. Podle tabulek patří squash mezi sporty s největším výdejem energie. Za hodinu spálíte cca 2100 - 2500kj. Zhruba stejně se spálí třeba při hokeji, rychlém kraulu, nebo při veslování. Pro nezasvěcené, jsou to asi 2 tatranky. Je to sport relativně levný. Rakety začínají někde na 600 korunách, míčky stojí kolem 50 korun a boty se světlou podrážkou se dají také sehnat za pár stovek. Mluvím tady samozřejmě o věcech pro amatéry.
Chodím hrát víceméně pravidelně s nekolika borci z nichž každý, a to mě na tom baví, hraje trochu jinak. Peťa hraje tvrdě a přímo. Jirka hraje zákeřně a nepříjemně na sebe. Zdenda hraje (zatím) špatně. Míra zase udělá dva kroky a zbytek se nahne. Tím pádem hodně doběhne a tudíž i odehraje.
Mám rád hry, při kterých vám ta dřina, kvůli zápalu a nasazení ani nepřijde a to squash jednoznačně je! Všem ho tedy vřele doporučuji.

Intimně

Včera, a vlastně taky celkem nedávno mailem jsem měl zajímavý rozhovor o tom, jak jsem vnímán okolím a hlavně jak jsem vnímán osobou, se kterou jsem to probíral. Docela mě to překvapilo, protože jsem měl nějakou, celkem jasnou představu o tom, jak jsem okolím vnímán. Byl jsem ale docela vedle.

Myslím že se nedá jednoznačně říct jaký jsem a jak jsem přáteli vnímán. A proč?

Myslím že je hned několik důvodů a jedním z nich je že se člověk mění. A to neustále a celý život. Tudíž záleží na tom, v jakém období mého života mě dotyčný poznal. Myslím že kdyby jste se zeptali mých kolegů z doby nedávno minulé, tak by asi o mě nemluvili moc lichotivě. :-)

Další důvod je že mě každý zná trochu jinak a každý z jiné pozice. Myslím že kdo mě zná opravdu dobře, tak bude mít jiný názor, něž ten, kdo mě moc dobře nezná. To asi funguje u všech a ne vždy to znamená, že když někoho známe lépe, tak ho máme raději. Někdo se nám zdá ze začátku v pohodě, ale při bližším poznání zjistíme, že není naše krevní skupina.

Taky bych řekl že každému sedí jiný typ lidí. Někdo má raději lidi takové a někdo raději makové. Proto někomu nebudete sedět ani kdyby jste měli na hlavě svatozář. Bohužel se někdy stane že osud takové lidi svede dohromady a oni pak svým chováním otráví celé okolí.

V neposlední řadě jde taky o nedostatek komunikace. Stává že něco řekneme a ono to vyzní jinak, než jsme to měli v úmyslu. Když na to později přijde řeč, tak už si to většinou ani nepamatujem. Mě se ale miliónkrát stalo že jsem řekl něco, co jsem neměl a vůbec mě nezajímalo co na to ten druhý řekne. Divím se, že mě někteří lidé ještě zdraví. Nazval bych to spíš bezohledností, než zlým úmyslem. Jde o to že nejsme jasnovidci a nevíme, kde má ten druhý slabé místo. Co někomu nevadí, jiný nepřekousne. Osobně se snažím na tom pracovat. To znamená že víc přemýšlím, než něco řeknu, ale určitě se mi to ještě stane a tak se předem omlouvám. :-)).

Velkou roli taky hrají předsudky. Každého z nás provází určitá pověst a spousta lidí na ní bohužel dá. Proto při seznámení s takovým člověkem nezačínáme od nuly, ale od mínus deseti.

Nakonec bych řekl že se vlastně sami pořádně neznáme a to jsme spolu 24 hodin denně, známe své myšlenky a nejtajnější přání. Proto je pro mě jakýkoliv komentář mé osoby vždy velmi překvapující a zajímavý.

IT a my

Neustále narážím na otázku zda informační technologie lidi zbližuje, nebo je spíš odcizuje. Úžasné je, že když si na někoho mě blízkého vzpomenu, tak stačí vzít mobil a za pár vteřin s ním hovořím. A mobil je vlatně jen začátek. Můžu komunikovat s přáteli přes ICQ, Skype, Facebook, E-Mail. Můžeme si psát, nebo hodiny zadarmo telefonovat. Ale není to jen o komunikaci s přáteli. Můžu takhle poznávat nové a nové lidi z celé republiky a pokud si troufnu, tak i s anglicky mluvící částí světa. Nemusím se ale bavit s kýmkoliv. Můžu si to přefiltrovat, nebo zabrousit na nějaký fanouškovský web a bavit se z lidmi, kteří mají stejné názory, nebo koníčky jako já.
Samostatnou kapitolou jsou seznamky. Vztahy, které vznikly díky internetovým seznamkám půjdou asi do desetitisíců a je celkem jedno jestli to jsou vztahy sexuální, přátelské, nebo nějaké vážnější. Jsou to prostě vztahy, které by jinak nevznikly. Ti lidé by se nijakým jiným způsobem nikdy neměli šanci setkat, ale díky IT to není problém.
Další věc která je s tím spojená je větší odvaha při oslovování opačného pohlaví. Nemluvím tady o všelijakých zamindrákovaných hovadech, kteří si anonymně a hlavně úplně všude vylévají zlost a dělají machry (machr = kretén). Měl jsem na mysli to, že je mnohem snažší být odvážnější do sms, nebo do mailu, než do očí toho druhého. Je to zvláštní fenomén, kterej ale funguje. Myslím že návrhy na rande, nebo v pozdějším stadiu na perverzní sex chodí převážně esemeskou.
Celá tahle věc má samozřejmě i druhou stránku. To že jsme téměř kdykoliv k dispozici, znamená že nás může kdokoliv a kdykoliv zkontrolovat, či otravovat. Volají nám lidé, se kterými nechceme hovořit. Objevují se všelijací stalkeři. Maily nám plní spamy.
Taky nikdy nemáme jistotu že člověk, se kterým se bavíme je opravdu ten za koho se vydává. Chaty jsou plné úchylů vydávajících se za dvanáctiletou kamarádku vaší dcery.
Spousta lidí se už dnes spokojí s kamarády na nettu a už nemá potřebu jít ven a skutečně si pokecat z oka do oka. Nejeden teenager si hodiny píše s kamarádem, kterej bydlí o dvě patra výš.
Otázka je, kam se to bude ubírat dál? Pro mě je osobní kontakt něco, co se nedá elektronicky nijak nahradit. Maily, nebo jiné způsoby internetové komunikace, jsou pro mě jen nouzová varianta. Ale kdo ví? Třeba jsem vymírající generace a ta nová už to bude vidět úplně jinak.

Závist

"Člověk udělá hodně aby ho lidi měli rádi, ale udělá všechno aby mu záviděli."
Tak toto přísloví jsem slyšel kdysi dávno a kdykoliv jsem ho řekl, tak to vyvolalo vlnu nevole. Všichni se mě vždycky snažili přesvědčit že to tak není a že jsme lepší, ale když se nad tím každý opravdu poctivě zamyslí, tak musí uznat že na tom něco je.
Závist asi nebude dobrá vlastnost, ale určitě spousta dobrých věcí vznikla kvůli závisti. Člověk třeba záviděl něco sousedovi, chtěl to mít lepší a vymyslel něco, co třeba dnes používáme všichni. Ale on samozrejmě neřekl že si s tím dal práci aby mu záviděl soused, ale řekl že to udělal z lásky k lidstvu, nebo aby se staří a nemocní lidé nemuseli blablabla.
Já třeba (mimo jiné :-)) závidím Honzovi vědomosti. Mám ho kvůli tomu nenávidět? Proč? Nutí mě to něco se naučit a nevypadat vedle něj jako úplnej idiot. A to je dobře, ne?!
Myslím že závist nás žene vpřed a že je to vlastnost, která je prostě nutná. Co vy na to?

Editions atlas

Chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenosti se společností editions atlas.
Je to asi půl roku co jsme ve schránce našli obálku od firmy editions atlas. Byli v ní nějaké kartičky, které jsme záhy, s konstatováním že je to blbost, vyhodili. Za krátko nám přišla první upomínka i se složenkou na zaplacení. Samozřejmě jsme jí ignorovali a nic neplatili. Pak přišla další a dnes třetí, která je na fotografii.
Nikdy jsme si nic od této společnosti neobjednali!!!
Trošku jsem koukal na internetu a našel docela zajímavou diskuzi. Komu se to nechce číst, tomu předkládám pár úryvků.

Jelikož jsem si byl jist že budou posílát upomínky, tak jsem napsal dopis České obchodní inspekci ať je prověří co jsou zač a za 14 dní my přišla odpověď že jelikož táto firma nesídlí v ČR, nevztahuje se ne ní náš zákon a z toho vyplívá že ti vyčůranci ani NEMŮŽOU VYMÁHAT POHLEDÁVKY. Takže složenky a upomínky můžete klidně házet do koše, nemůžou na Vás, jen zkouší ze slušných lidí vytřískat peníze!

Tak já jim znovu zaplatila částku 334kč( kterou jsem 100% platila) a naivně jsem si myslela,že budu mít klid houbelec dnes mě přišla další upomínka na 334kč.

Tak mně poslali z editions nějaké stupidní kartičky, aniž bych si cokoliv objednávala. Asi za dva měsíce mi přišla upomínka za nezaplacení, plus nějaké penále za 600 kč. Tak jsem se nasrala,zavolala jsem na tu jejich infolinku a řekla jsem tam tý bábě, že jsem si nic neobjednala a nic mi taky nepřišlo. Oni ty svoje cipoviny hází rovnou do schránky, žádný balík, doporučený psaní atd.

Tak to vidíte, vždycky se najde někdo, kdo ze strachu raději zaplatí. Fakt je, že když jste si nic neobjednali, tak i když to vyzvednete, tak to nemusíte platit. Dokonce to nemusíte ani posílat zpátky. A když vám to někdo hodí do schránky, jako se to stalo nám, tak si s tím vůbec nemusíte lámat hlavu.

Rodiče hrají tvrdě!

Tak po měsíci skončilo hlasování s názvem " necháváte děti vyhrát?". Celé to vzniklo tak že jsme s Verunkou hráli ČLOVĚČE NEZLOB SE a já vyhrál. Verunka samozřejmě začala brečet a byla naštvaná. Dovedlo mě to k otázce, jestli jsem jí neměl nechat raději vyhrát. Vlastně neumím říct jak je to správně. Když jí budu nechávat pořád vyhrávat, tak si na to třeba zvykne a přestane jí to bavit. Nebo si bude myslet, že je na světě všechno snadné. A to není dobře, protože to tak není.
Když ale budu pořád vyhrávat, tak jí to taky přestane bavit, přestane bojovat a přestanem si hrát úplně.
Z hlasování vyplynulo že 90 % rodičů hraje vždy fér a jen 10 % se smiluje a nechá dítko vyhrát. Byl jsem upozorněn že tam chybí možnost "někdy" a to je pravda. Možná by to vypadalo jinak.
Každopádně jsem se rozhodl k nákupu nějakých nových deskových her a pořádně to tady rozjedem. :-)

Kouzlo fotografie

Verunka objevila kouzlo fotografie. Vypadá to že pro děti není hlava důležitá. :-))

Avatar 2

Tak to vypadá že moje recenze Avataru bude mít nakonec ještě pokračování. Rozhodl jsem se totiž, že mu dám ještě šanci a zarezervoval jsem si lístky na 3D. Chci dokázat všem že mám otevřenou hlavu a že jsem přístupný novému pohledu na věc.

Kdokoliv napíše nějakou recenzi na Avatar (jako třeba tady, nebo velmi trefná tady) tak jsou potom v komentářích názory pro i proti. Skoro to vypadá že jme rozděleni na dva tábory. Inspirovalo mě to k založení hlasování (vlevo níže) a já doufám že se do něj zapojíte. Samozřejmě že tahle kontroverze je pro tvůrce filmu jen a jen dobře, protože když se o filmu mluví, tak se na něj chodí. Už teď je to nejvýdělečnější film vůbec a to ještě zdaleka není u konce s dechem. Jen já, a to jsem vlastně odpůrce, dám spolku pana Camerona nakonec 460kč. :-)

Takže se v půlce března těšte na mojí další recenzi na Avatar 3D.