IT a my

Neustále narážím na otázku zda informační technologie lidi zbližuje, nebo je spíš odcizuje. Úžasné je, že když si na někoho mě blízkého vzpomenu, tak stačí vzít mobil a za pár vteřin s ním hovořím. A mobil je vlatně jen začátek. Můžu komunikovat s přáteli přes ICQ, Skype, Facebook, E-Mail. Můžeme si psát, nebo hodiny zadarmo telefonovat. Ale není to jen o komunikaci s přáteli. Můžu takhle poznávat nové a nové lidi z celé republiky a pokud si troufnu, tak i s anglicky mluvící částí světa. Nemusím se ale bavit s kýmkoliv. Můžu si to přefiltrovat, nebo zabrousit na nějaký fanouškovský web a bavit se z lidmi, kteří mají stejné názory, nebo koníčky jako já.
Samostatnou kapitolou jsou seznamky. Vztahy, které vznikly díky internetovým seznamkám půjdou asi do desetitisíců a je celkem jedno jestli to jsou vztahy sexuální, přátelské, nebo nějaké vážnější. Jsou to prostě vztahy, které by jinak nevznikly. Ti lidé by se nijakým jiným způsobem nikdy neměli šanci setkat, ale díky IT to není problém.
Další věc která je s tím spojená je větší odvaha při oslovování opačného pohlaví. Nemluvím tady o všelijakých zamindrákovaných hovadech, kteří si anonymně a hlavně úplně všude vylévají zlost a dělají machry (machr = kretén). Měl jsem na mysli to, že je mnohem snažší být odvážnější do sms, nebo do mailu, než do očí toho druhého. Je to zvláštní fenomén, kterej ale funguje. Myslím že návrhy na rande, nebo v pozdějším stadiu na perverzní sex chodí převážně esemeskou.
Celá tahle věc má samozřejmě i druhou stránku. To že jsme téměř kdykoliv k dispozici, znamená že nás může kdokoliv a kdykoliv zkontrolovat, či otravovat. Volají nám lidé, se kterými nechceme hovořit. Objevují se všelijací stalkeři. Maily nám plní spamy.
Taky nikdy nemáme jistotu že člověk, se kterým se bavíme je opravdu ten za koho se vydává. Chaty jsou plné úchylů vydávajících se za dvanáctiletou kamarádku vaší dcery.
Spousta lidí se už dnes spokojí s kamarády na nettu a už nemá potřebu jít ven a skutečně si pokecat z oka do oka. Nejeden teenager si hodiny píše s kamarádem, kterej bydlí o dvě patra výš.
Otázka je, kam se to bude ubírat dál? Pro mě je osobní kontakt něco, co se nedá elektronicky nijak nahradit. Maily, nebo jiné způsoby internetové komunikace, jsou pro mě jen nouzová varianta. Ale kdo ví? Třeba jsem vymírající generace a ta nová už to bude vidět úplně jinak.