Máme svojí včelku

Tak se z nás stali adoptivní rodiče. Již dlouho jsme uvažovali o adopci a dnes jsme se konečně rozhoupali a byli si adoptovat včelku. Vše jsme pojali velmi zodpovědně a našemu výběru byla dokonce přítomna i Česká Televize. O jméně jsme dlouho diskutovali a nakonec jsme vybrali trošku netradiční jméno, které by mělo naší včelce mezi všemi Emilkami, Jenůvkami a Bzučilkami, zajistit trošku lepší postavení ve včelím společenství. :-) Velmi se těšíme na skleničku medu se jménem naší včelky a doufáme, že se jí bude dobře dařit.

Die Happy vs Destiny's Child - Survivor

Na Rockfestu jsem byl na Martě Jandové a slyšel písničku, která mi byla povědomá. Nakonec jsem přišel na to, odkud jí znám a tak se neubráním srovnání. Málokdy zní cover líp, než originál (výjimkou je pouze Jirka Bican a jeho Kurtvana :-) ), ale verze od Die Happy se mi líbí mnohem víc. Zdá se mi taková drsnější, rockovější a sála na mě z ní víc energie.  Posuďte sami.

Spartakus

Četl jsem si dnes na nettu tento článek o herci jménem Andy Whitfield , na kterého jsem nedávno koukal na Primě Cool v seriálu Spartakus, kde hrál hlavní roli. Naprosto mě šokovalo, že zemřel na rakovinu. V seriálu byl jako Spartakus opravdu jeden chodící sval a vypadal jak reklama na ideální tělo. Jeho boj trval jen 18 měsíců. Je až neuvěřitelné, že se z bolesti zad vyklube nemoc, která vás za 18 měsíců zabije. Bylo mu jen 39 let a nechal tu po sobě dvě malé děti. Nechal celý svůj marný boj natáčet a bude z toho dokument. Bude se jmenovat:“ tady a teď“, což bylo jeho krédo, které měl vytetované na ruce.

 Život je tak strašně pomíjivá věc. Plánujeme, snažíme se vidět do budoucnosti, představujeme si sami sebe za několik let. Myslím, že je to asi přirozené. Náš život by měl mít nějaký směr, nebo dokonce cíl, ale může se stát opravdu cokoliv a hlavně kdykoliv.