úterý 18. září 2012

Proč je dobré mít někoho blízkého


Každý vztah je někdy bolestivý a nepříjemný, protože se v něm střetávají dvě osobnosti a to zákonitě vede ke střetu a následným hádkám. Snažíme se dojít ke kompromisu a tato cesta je lemována nedorozuměním, nepochopením, obviňováním, ovlivňováním, ignorací a netolerancí. Někdy člověka na pokraji zoufalství nebo vzteku napadne, zda to má vlastně zapotřebí a zda by mu nebylo lépe samotnému.
Zamyslel jsem se nad tím, co nám tedy vztah, ve kterém nechybí vzájemná přitažlivost, úcta a láska, dává.
Zde je několik bodů, za které stojí za to bojovat, snažit se a hledat.

- Máte koho obejmout
- Máte komu říct své zážitky z celého dne
- Máte se na koho těšit
- Máte komu napsat zamilovanou básničku
- Než usnete, vidíte vedle sebe člověka, kterého milujete a který miluje vás.
- Máte někoho, komu na vás skutečně záleží.
- Máte někoho, kdo s vámi bude sdílet zážitky dobré i špatné, radost i smutek, úspěchy i zklamání.
- Máte se komu svěřit se svými nápady myšlenkami a pocity.
- Máte koho obdarovat a můžete se těšit z jeho radosti nad tím.
- Máte někoho, o koho se můžete opřít.
- Máte někoho, s kým se můžete milovat
- Máte někoho, s kým se chcete milovat

Jistě někoho napadne ještě několik důvodů, tak pokud se budete chtít podělit, napište je do komentářů.

sobota 8. září 2012

Noční Kadaní


Procházka noční Kadaní byl dobrý nápad. Je ticho, jaké jen ve městě může být. Není mi ani zima, ani teplo. Polibek na dobrou noc od své milé ještě cítím na rtech. Sem a tam je olíznu a na jazyku zkouším rozpoznat tu chuť.  Jdu pomalu, spíše se vleču. Jako bych si vychutnával každý krok. Mám pohodlné boty a občas chvíli hledím, jak se pravidelně na pochodu střídají. Z prvního patra slyším chrapot šťastlivce. Jak je spokojený. Jak závidím mu jeho spánek, kterého mě se poslední dobou nedostává. Myšlenky létají hlavou a střídají se se vzpomínkami a úvahami. Divím se, jak rychle střídám témata bez jakékoliv příčiny. Zkouším si představit, jak tento polorozpadlý dům musel býti krásný. Kolik práce a úsilí někoho stálo ho postavit, kolik osudů se v něm odehrálo, kolik smíchu bylo slyšet a kolik slz se v jeho zdech prolilo. Kdysi pevný a majestátní, dnes jen smutná vzpomínka. Jak naivně si myslíme, že něco přetrvá věky. Většinou stačí jen okamžik do totální destrukce. Někdy jen jedna silná bouřka může zničit vše.  Možná jen odtrhne střechu, ale tím pomalu začíná proces vedoucí ke zkáze. Věci se mění a vše i při nejlepší vůli nejde vrátit zpět. Staré musí ustoupit novým. Někdy se nevyplatí záplatovat a je lepší bourat. Rozhodnutí je to ale těžké.