Noční Kadaní

Procházka noční Kadaní byl dobrý nápad. Je ticho, jaké jen ve městě může být. Není mi ani zima, ani teplo. Polibek na dobrou noc od své milé ještě cítím na rtech. Sem a tam je olíznu a na jazyku zkouším rozpoznat tu chuť.  Jdu pomalu, spíše se vleču. Jako bych si vychutnával každý krok. Mám pohodlné boty a občas chvíli hledím, jak se pravidelně na pochodu střídají. Z prvního patra slyším chrapot šťastlivce. Jak je spokojený. Jak závidím mu jeho spánek, kterého mě se poslední dobou nedostává. Myšlenky létají hlavou a střídají se se vzpomínkami a úvahami. Divím se, jak rychle střídám témata bez jakékoliv příčiny. Zkouším si představit, jak tento polorozpadlý dům musel býti krásný. Kolik práce a úsilí někoho stálo ho postavit, kolik osudů se v něm odehrálo, kolik smíchu bylo slyšet a kolik slz se v jeho zdech prolilo. Kdysi pevný a majestátní, dnes jen smutná vzpomínka. Jak naivně si myslíme, že něco přetrvá věky. Většinou stačí jen okamžik do totální destrukce. Někdy jen jedna silná bouřka může zničit vše.  Možná jen odtrhne střechu, ale tím pomalu začíná proces vedoucí ke zkáze. Věci se mění a vše i při nejlepší vůli nejde vrátit zpět. Staré musí ustoupit novým. Někdy se nevyplatí záplatovat a je lepší bourat. Rozhodnutí je to ale těžké.