neděle 24. července 2011

Zamyšlení nad láskou

Nemá se lépe ten, kdo je zahleděný jen sám do sebe? Vždyť láska k sobě samému je jediná láska, kterou si člověk může být stoprocentně jistý. Nikdy si sami vědomě neublížíme, nebude se nám po sobě stýskat a nebudeme si nikdy chybět.
Proč milovat někoho, nebo se nechat milovat? Proč máme neustálou potřebu vyhledávat lásku druhých lidí? S láskou k druhému přichází současně i strach a starost o něj. Například strach o jeho zdraví, nebo starost o jeho budoucnost. Proč si dobrovolně lámeme hlavu s tím, jak naší lásce je, zda v pořádku dorazila, nebo zda jí někdo neubližuje. Co je na tom tak krásného?
Také si pořád říkáme, zda není naše láska silnější, než láska toho druhého k nám. Neustále žádáme důkazy, které máme tak rádi, ale které nám stejně nikdy nic nenapoví. Pochybnosti budou vždycky.
S láskou často přichází ztráta kontroly nad sebou samým. Najednou máme něco, nebo spíše někoho v hlavě, co nemůžeme dostat ven.
Není tedy lepší mít svojí hlavu jen pro sebe. Není lepší, aby moje srdce tlouklo jen pro mě? Jak lehce se může stát, že se láska stane neopětovanou a pak se hlava zblázní a srdce přestane tlouct.

středa 20. července 2011

Poznáte?

Poznáte z které knihy jsou tyto dva úryvky?


"Dospělí nikdy nic nepochopí sami od sebe a pro děti je únavné jim pořád dokola všechno vysvětlovat."

"Dobře vidět se dá jedině srdcem. To hlavní oči nevidí."



Chápu, že to může byt těžké, ale prvnímu uhodnuvšímu dám velkou milku :-).

neděle 17. července 2011

Pochyby

Mívám pochyby o svém chování a tyto pochyby k šílenství mě dohání.

Mívám pochyby o tomto světě, kde nic hezkého už nekvete.

Mívám pochyby o našem systému, který vyhovuje jen člověku drzému.

Mívám pochyby o bohu, protože někdy pochopit ho nemohu.

Mívám pochyby o lásce, je ku prospěchu, nebo jen trápit chce.

Mívám pochyby o lidech, u kterých nedá bavit se o citech.

Mívám pochyby o svém životě, myslím že umřu v hrozné samotě.

čtvrtek 7. července 2011

Lidice

Minulý týden jsem byl v kině na Lidicích a nedá mi to, abych se k tomu filmu nevyjádřil. Záměrně jsem počkal několik dní, než napíšu tuto recenzi, protože jsem čekal, zda se můj názor po vychladnutí a s odstupem, nezmění.
Upozorňuji, že nehodnotím příběh Lidic, který byl bezpochyby tragický. Píšu pouze o filmu jako takovém.
A byl to děs! Byla to dvouhodinová čirá nuda. Nemělo to nápad, spád, prostě nic. Pochopil jsem samozřejmě pokusy o vykreslení postav, jejich příběhů, nahlédnutí do jejich životů, aby nám jich pak bylo náležitě líto.Tento prvoplánový pokus vyzněl neuvěřitelně chaoticky a zoufale. Nedokázal jsem se k ani jedné postavě dostatečně přimknout a vcítit se do ní. Proto se mnou jejich pozdější popravy nic nedělaly. Tvůrci filmu si zřejmě mysleli, že fakt, že se jedná o skutečný příběh, postačí k tomu, aby vzbudil i bez toho dostatečné emoce. Dovedu si představit tento film sestříhaný do hodinového hraného dokumentu. Výsledek na mě by byl asi stejný. Viděl bych, jak se to stalo, co tomu předcházelo a pak bych šel domu a o těch hrůzách a osudech skutečných obyvatel Lidic přemýšlel .
Další kapitolou, a možná to s tím i souvisí, jsou herecké výkony. Zde šlo o vyloženě špatný výběr a to od začátku až do konce.
Možná chybně, ale neodpustím si tento film srovnávat se Schindlerovým Seznamem. Téma Lidic je stejně silné jako téma Oscara Schindlera, ale Spielberg ho prostě geniálně zpracoval. Už je to nějakou dobu, kdy jsem to viděl, ale některé scény si pamatuji dodnes a stále mi při vzpomínce na ně běhá mráz po zádech. Kdykoliv se na něj rád podívám, i když zrovna patří k těm, na které musí být určitá nálada. Lidicím se do budoucna budu snažit už jen vyhnout.