Nemá se lépe ten, kdo je zahleděný jen sám do sebe? Vždyť láska k sobě samému je jediná láska, kterou si člověk může být stoprocentně jistý. Nikdy si sami vědomě neublížíme, nebude se nám po sobě stýskat a nebudeme si nikdy chybět.
Proč milovat někoho, nebo se nechat milovat? Proč máme neustálou potřebu vyhledávat lásku druhých lidí? S láskou k druhému přichází současně i strach a starost o něj. Například strach o jeho zdraví, nebo starost o jeho budoucnost. Proč si dobrovolně lámeme hlavu s tím, jak naší lásce je, zda v pořádku dorazila, nebo zda jí někdo neubližuje. Co je na tom tak krásného?
Také si pořád říkáme, zda není naše láska silnější, než láska toho druhého k nám. Neustále žádáme důkazy, které máme tak rádi, ale které nám stejně nikdy nic nenapoví. Pochybnosti budou vždycky.
S láskou často přichází ztráta kontroly nad sebou samým. Najednou máme něco, nebo spíše někoho v hlavě, co nemůžeme dostat ven.
Není tedy lepší mít svojí hlavu jen pro sebe. Není lepší, aby moje srdce tlouklo jen pro mě? Jak lehce se může stát, že se láska stane neopětovanou a pak se hlava zblázní a srdce přestane tlouct.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Včerejší pohádka divadla Mimotaurus Zatracený děcko začínala v Ráji, Evě se tam zdálo všechno skvělý... ale po čase ta nuda!!! Najednou chtěla vědět, jaký to je, když je něco neskvělý, nebezva... a had přišel s receptem;) Tak asi proto... :D
OdpovědětVymazata já se obávám, že ani nemáš na výběr. Když se zamiluješ, jde to ruku v ruce s "problémy", o kterých píšeš. A snažit se do nikoho se nezamilovat, resp. milovat jen sám sebe? Jistě existují recepty jak z toho (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Publius_Ovidius_Naso), ale přeci jen to není jen tak... Špína
OdpovědětVymazatTo jsme se tu pěkně sešli... tři chlapi v chalupě;)
OdpovědětVymazatJedna moudrá osoba mi kdysi řekla, že láska je, když chceš dobro toho druhého. A já dodávám, že Ty sám z toho tím pádem nemusíš mít prospěch. Michael Došek
OdpovědětVymazat