Manon je můj osud.
Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první i poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, vhozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je prví i poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu…
Manon podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím všem svým přátelům.
Manon. Milenko! Ach Manon! Dítě…
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!
Je jen moje naprostá ignorace, že jsem ještě nečetl tuto neuvěřitelně krásnou báseň. Můj pocit z ní ale ještě umocnil naprosto úžasný přednes (z paměti) za který moc děkuju. ;-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Já mám na tuhle báseň neopakovatelný zážitek :-) Manon Lescaut jsme hráli s FRAKem a roli rytíře des Grieux hrál Fífa, a tu báseň říkal mě Tibergovi... a protože měl fajnovější paměť, tak jsem mu musel tak trochu nahazovat a on mi ještě při tom všem stihl šeptat mezi jednotlivými verši svoje pocity. Díky za připomenutí ;-)
OdpovědětVymazatPak jsem to slyšel ještě párkrát u maturity, ale tam to vyznělo příšerně - už to prostředí. Před maturitní komisí by se přednes milostných básní měl zakázat;)
OdpovědětVymazatÚžasná baseň. ;)
OdpovědětVymazatJe to překrásná báseň
OdpovědětVymazat