Lidice

Minulý týden jsem byl v kině na Lidicích a nedá mi to, abych se k tomu filmu nevyjádřil. Záměrně jsem počkal několik dní, než napíšu tuto recenzi, protože jsem čekal, zda se můj názor po vychladnutí a s odstupem, nezmění.
Upozorňuji, že nehodnotím příběh Lidic, který byl bezpochyby tragický. Píšu pouze o filmu jako takovém.
A byl to děs! Byla to dvouhodinová čirá nuda. Nemělo to nápad, spád, prostě nic. Pochopil jsem samozřejmě pokusy o vykreslení postav, jejich příběhů, nahlédnutí do jejich životů, aby nám jich pak bylo náležitě líto.Tento prvoplánový pokus vyzněl neuvěřitelně chaoticky a zoufale. Nedokázal jsem se k ani jedné postavě dostatečně přimknout a vcítit se do ní. Proto se mnou jejich pozdější popravy nic nedělaly. Tvůrci filmu si zřejmě mysleli, že fakt, že se jedná o skutečný příběh, postačí k tomu, aby vzbudil i bez toho dostatečné emoce. Dovedu si představit tento film sestříhaný do hodinového hraného dokumentu. Výsledek na mě by byl asi stejný. Viděl bych, jak se to stalo, co tomu předcházelo a pak bych šel domu a o těch hrůzách a osudech skutečných obyvatel Lidic přemýšlel .
Další kapitolou, a možná to s tím i souvisí, jsou herecké výkony. Zde šlo o vyloženě špatný výběr a to od začátku až do konce.
Možná chybně, ale neodpustím si tento film srovnávat se Schindlerovým Seznamem. Téma Lidic je stejně silné jako téma Oscara Schindlera, ale Spielberg ho prostě geniálně zpracoval. Už je to nějakou dobu, kdy jsem to viděl, ale některé scény si pamatuji dodnes a stále mi při vzpomínce na ně běhá mráz po zádech. Kdykoliv se na něj rád podívám, i když zrovna patří k těm, na které musí být určitá nálada. Lidicím se do budoucna budu snažit už jen vyhnout.