"Člověk udělá hodně aby ho lidi měli rádi, ale udělá všechno aby mu záviděli."
Tak toto přísloví jsem slyšel kdysi dávno a kdykoliv jsem ho řekl, tak to vyvolalo vlnu nevole. Všichni se mě vždycky snažili přesvědčit že to tak není a že jsme lepší, ale když se nad tím každý opravdu poctivě zamyslí, tak musí uznat že na tom něco je.
Závist asi nebude dobrá vlastnost, ale určitě spousta dobrých věcí vznikla kvůli závisti. Člověk třeba záviděl něco sousedovi, chtěl to mít lepší a vymyslel něco, co třeba dnes používáme všichni. Ale on samozrejmě neřekl že si s tím dal práci aby mu záviděl soused, ale řekl že to udělal z lásky k lidstvu, nebo aby se staří a nemocní lidé nemuseli blablabla.
Já třeba (mimo jiné :-)) závidím Honzovi vědomosti. Mám ho kvůli tomu nenávidět? Proč? Nutí mě to něco se naučit a nevypadat vedle něj jako úplnej idiot. A to je dobře, ne?!
Myslím že závist nás žene vpřed a že je to vlastnost, která je prostě nutná. Co vy na to?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Jo, tak v tomhle podání je závist opravdu prospěšná... Nechci bejt patetickej, ale "z hlediska vyššího principu mravního" by pro lidstvo bylo přece jen lepší, kdyby byl pokrok dílem lásky vynálezců k lidstvu :)))
OdpovědětVymazatJá myslim, že z části je pokrok o lásce k lidstvu, o závisti i odalších aspektech (touha se prosadit, vysloužit si uznání, pochvalu, slávu, Nobelovku..) Neříkejte mi, že Edison vynalezl žárovku JEN proto, že záviděl sousedovi jeho velkou a krásnou petrolejku nebo JEN proto, aby lidstvo mohlo po večerech hýřit a nespat :)
OdpovědětVymazatOno, závist je hodně silný slovo. Když se řekne závist, všichni máme tendenci představovat si užírajícího se človíčka někde v koutě, kterej celej svůj život ničeho nedosáhl, jen se lituje a závidí ostatním vše, co oni mají. Samozřejmě, že i taková závist je, nazvala bych jí "nezdravou závistí."
Ovšem pak je tu zdravá závist, o které mluví Pavlík, taková hnací síla, která nás žene dopředu. Všichni máme tendenci v něčem například vynikat, aby nás ostatní uznávali, pochválili a možná nám i trochu záviděli. Ať už sme vynálezci, malíři, programátoři, vytrvalí milenci, ti, co se umí opít a druhý den neblinkat,... atd.:)
Takže souhlasím s Pavlíkem ve zdravé závisti. Kdyby na světě žádná taková závist nebyla, asi by sme za chvíli byli ke všemu lhostejní. Ty máš plnou hlavu vědomostí? Hmmm.. Ty máš pěknou holku? Hmmm.. Jo a tys byl na Měsíci? Hmmm...
:)
Závist prospěšná rozhodně není. To, co je zde nazýváno "zdravou závistí", není závist, ale soutěživost. Ta může být skutečně zdravá a někdy i prospěšná. Závist nikdy. Pomineme-li křesťanský pohled na závist jako na smrtelný hřích (ona jim ta ideologie stejně moc nefunguje), tak je to podobně jako žárlivost a nenávist lidská emoce, která dokáže probudit v člověku to nejhorší, co v něm je. Zažil jsem řadu "odvetných akcí" lidí, kteří například kolegovi záviděli úspěch nebo zvláštní ohodnocení. A k žádnému pokroku rozhodně nepřispěly. Udání, falešná nařčení, anonymy,... Závist je asi přirozená vlastnost. Možná závidíme občas všichni. Záleží na tom, jak se s tím dokážeme vypořádat. Rozhodně jsem se ale ještě nesetkal s tím, že by závist přispěla k něčemu dobrému.
OdpovědětVymazatZáleží hodně na tom co si kdo pod pojmem závist představí. Já si naopak myslím že soutěživost je až důsledek závisti, ale nevím ale proč by nemohla mít závist několik stupňů. Zdrává závist(pro Vás "soutěživost") a pak třeba nenenávistná závist.Vlastně jste se jen pokusil zlehčit slovo závist a nahradil ho slovem soutěživost.
OdpovědětVymazatZajímavé je, že kdybych se zeptal tisíce lidí jestli závidí, nebo někdy záviděli, tak vám všichni řeknou že nikdy. Je to přece odporná vlastnost a já jí tudíž nedělám. A já se ptám. Kdo tedy posílá ty anonymy?! Kdo udává?!
Neříkám že že všichni posílají anonymy ale uřčitě 999 lidí z tisíce závidí, nebo někdy někomu něco závidělo. Ten jeden zbývající jste asi vy, nebo si to jen nechcete přiznat??
To je ale potom slovíčkaření. Závist, soutěživost a ono to souvisí, někdo je ze závisti soutěživej, někdo zase ve své soutěživosti závidí. A někdo sedí v koutě, závidí a nedělá vůbec nic...
OdpovědětVymazatJá závidím... A pak si to vždycky rozmyslím. Jakože si říkám: Ty bláho, ta holka má ale supr vlasy, ale pak si řeknu: Jestli pak má taky tak super bráchu (mamku, školu, kolektiv v práci, PŘÍTELE, ...)? A řeknu si: Určitě ne... A tak si říkám, že ona by mi spíš měla závidět. Je to asi takový přirozený. Spíš bych hodila do diskuze žárlivost...
A podpis? No jasněže Já.
OdpovědětVymazatAbee :)
Když se řekne závist, taky si hned představím tu temnotu v lidský mysli, která nutí člověka jedince, kterýmu závidí, zlikvidovat. Závist je destruktivní. Je zlá. Lidi jsou kvůli ní nasraný. Proto bych řekla, že nezávidím a myslím, že tak to má většina těch lidí, kterých ses ptal a oni se dušujou, že závist neznají. Honzíkovo vědomosti (podle mýho slovníku) obdivuju. Obdivuju a líbí se mi ale taky třeba moře nebo vesmír. A určitě nezávidim ufounům nebo rybám.
OdpovědětVymazatSoutěžím Pavlíkovi, že má tolik komentářů :-)
OdpovědětVymazatDopoledne tu reaguju a večer myslím na jednu ženu, která je výjimečná, zkušená, dobrá, jemná, už daleko na své cestě, v porovnání s ní jsem já na úplném začátku. Má přístup na "místa", která ani nevím, že existují. Je silná, moudrá, srovnaná. A tak se ptám sama sebe: ZÁVIDÍM JÍ? No a co myslíš, Pavlis? TO VÍŠ, ŽE JO! :o)
OdpovědětVymazat