Jsem jen malá křehká nádoba,
která se velmi rychle plní.
Jak vzdálí se rychle má pohoda,
když čas sype se jak zrní.
Mám toho moc a jsem na to sám,
všechno dohromady se spojilo.
Vůbec nic teď nestíhám,
a volám - kde jsi moje posilo.
Nevyřízené úkoly se mi hromadí,
posouvám je ze dne na den další.
Přicházejí nové a já je přidávám do pořadí,
jsem už vyčerpán a o století starší.
Tato báseň je pro všechny, kteří mají méně času, než potřebují
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pavlíku ty ses nějak rozbásnil. Šlapeš Honzovi na paty ... :) JB
OdpovědětVymazatŠárka:
OdpovědětVymazatTak pomůže mu někdo s jeho plány - naplnit jeho čas.
ať nevidím padat ho do jámy, plné uplakaných řas.
Stěžuje si snad, když ostatní to nevidí,
je to velký zvrat, když v půlnoci se rozezvoní sluneční hodiny?
Smlouvu si podepsal vlastní krví a teď si nestěžuj,
i mě kostlivci ve skříni svrbí. Někam dál - tam to směřuj.
Ta vynalézavá potvora, svědomí to je,
dar od sponzora, vysvobodí tě z toho hnoje.
Zlo je královna nejen téhle noci, chce tě zaškolit,
má tě ve své moci, ale nesmíš jí to dovolit.
Buď sám sebou, buď takový jaký jsi,
i když s tebou jebou, tak se budeš rvát jak hladový psi.
Bude to snad jen chvilkové období, snad to brzy přejde,
ale ať se na mě nikdo nezlobí, když ti píšu, ale nikdo jinej prostě na pomoc nejde.
Ale co na tom sejde, si třeba klejte…..
Šárka:
OdpovědětVymazatMálo peněz, moře otázek,
dlouhý řetěz, hodně porážek.
Nedostatek spánku, mnoho dotazů,
přeplněnou schránku, spousta podrazů.
Nesplněné úkoly, pořád dokola,
pitomé bláboly, jednoho vola.