Loučení

Tak jsem absolvoval po dlouhých třech letech mojí poslední (možná) jízdu kamionem. Musím říct že jí neprovázela žádná nostalgie, ani smutek. Chtěl jsem to mít je co nejrychleji a bez problémů za sebou. Nakonec jsem v pořádku dovezl auto i sebe na firmu, odevzdal věci, předal auto, podepsal výpověď a šel v klidu a bez nějakých negativních emocí domů.

Rozhodnutí skončit ve mě zrálo už dlouho a dokonce jsem si to dal jako jedno z několika předsevzetích na tento rok. :-) Přiznám se že mě to kdysi i bavilo, ale to už je hodně dávno. Ta časová náročnost té práce se nakonec ukázala jako ten největší a nepřekonatelný problém. Mnozí, teď už bývalí kolegové mi předpovídají že se jednou vrátím, ale já o tom pochybuju. Možná budu ještě někdy jezdit, ale uřčitě ne kamionem. I když nikdy neříkej nikdy a nakonec to ukáže jen čas.

Musím říct že skončit s prací není nakonec tak lehké, jak to na první pohled vypadá. Jde o to že i když vás ta práce sere, tak už tam máte vybudovanou nějakou pozici, víte co a jak, na koho se s čím obrátit atd atd. V nové práci jste ze začátku za kreténa, který nikoho nezná a nic neví. Je to hroznej pocit, ale já doufám že tohle období brzy pomine.

Zatím o nové práci nic víc psát nebudu, protože vlastně nic moc nevím. Až se tam trošku rozkoukám, tak sem určitě pár řádků napíšu.

Tak tedy sbohem Scanie, doufám že se k tobě bude tvůj nový pán chovat se stejnou láskou jako já. Sbohem bývalí kolegové, přeju Vám hodně bezproblémových kilometrů a hodně štastných návratů domů. A taky sbohem na Četrans. Díky za tu šanci tenkrát a za nezapomenutelnou zkušenost