Dávno

To všechno, co se mělo stát, bylo, nic není staršího než včerejší den.
A všechno, co jsem včera zvlád silou, je dneska úsměvný a vzdálený jen, spousta příběhů, lásek, jmen.
Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl.
Ta doba, kdy jak slunce hřál pocit, že všechno mohl bych mít, jen kdybych já chtěl, to už dávno je, bohužel

Dávno, dávno,
to slovo má slzu pod usmáním,
dávno, dávno,
zní ve mně vlídně a bez ustání.

Když začne všechno kolem jít líně
a závrať z dávných výher už je ta tam.
A mizí chuť i důvod být v mlýně,
na všechno říkáš si: Vždyť tohle už znám,
tohle já za sebou mám

Louny!!!

Tak se naše divadlo po roční odmlce účastnilo Lounského Divadlelní.
Tentokrát s hrou - Sex Noci Svatojánské.

Co k tomu dodat:

- čestné uznání - Zuzka Bartošová za roli Ariel

- 168 bodů z hlasování diváků. (víc než klášterecký Klas)

- cena za mužský herecký výkon: Jiří Nebeský za roli Maxwella.

Tím pádem to mají doma, protože v roce 2009 získala stejnou cenu (samozřejmě ne stejnou, ale za ženský herecký výkon) Zuzka Bartošová za roli Checciny v inscenaci Treperendy.

Nejenom jim, ale celému "Sexy teamu" velká gratulace a poděkování za odvahu a za dobrou reprezentaci Navenku.

Přidávám pár fotek, zbytek si můžete prohlédnout na stránkách divadla Navenek.

Rakovnický víkend

Naše firma byla pozvána na 2 ročník fotbalového turnaje v malé kopané v Rakovníku. V sobotu jsme měli inventuru a to byl vhodný okamžik k probrání taktiky. Ten den se bohužel (pro nás samozřejmě) narodila Romanovi dcerka a tím jsme přišli o důležitého člena týmu. Neopomněli jsem ji hned náležitě zapít a tak jsme se při taktické sobotní přípravě shodli akorát na tom, dát alespoň o jeden gól víc, než soupeř. Protože jsme nechtěli nic ponechat náhodě, vyrazilo malé špiónské družstvo, jehož jsem byl hrdým členem, do Rakovníku už v sobotu. Měli jsme za úkol obhlídnout terén a působit záškodnickou činnost. Měli jsme soupeře najít, zastrašit, uplatit, nebo jinak znevýhodnit. Nakonec se ukázalo naše snažení kontraproduktivní, protože jsme šli spát velmi unaveni ve tři ráno a v šest už jsme seděli u snídaně. Ráno jsme podali zbytku týmu hlášení, že v restauraci U Vrátných a na diskotéce Retro Cento, nikdo z konkurence nebyl.
Sešlo se nás osm týmů, rozdělených na dvě skupiny. Prohráli jsme první, druhý a třetí zápas s neuvěřitelnou jistotou a galancí.
Poté jsme jako nejhorší ze skupiny A, měli hrát s nejlepším ze skupiny B o konečné vyřazení. Naše malá nevyspalá špiónská skupina se docela těšila, že už naše trápení skončí a že pojedeme domu. Nastoupili na nás sebevědomí mladíci, kteří neprohráli ve skupině B ani jeden zápas a kteří byli od začátku favority na celkové vítězství. Jenže se stal malý sportovní zázrak, a my dali asi ve třetí minutě krásný gól, přímo mezi brankářovo nohy. Musím říct, že to vzbudilo velký zájem publika a sympatie ostatních protihráčů. V tu chvíly nám hlasitě fandilo asi 90% haly a my počítali vteřiny do konce zápasu, který se neuvěřitelně vlekl. Mladíci znervózněli, začali dělat chyby a nakonec se jim obrat, ve který doufali, nepodařil.
Byli jsem tedy najednou nejhůře čtvrtí a do dalšího zápasu vletěli plni adrenalinu jako šílení. Za chvilku už jsme vedli 2:0 a už jsme se viděli na bedně. Jenže jsme se nechali ukolébat a 7 vteřin před koncem zápasu soupeř srovnal na 2:2 a šlo ze na penalty, které jsme bohužel prohráli. Další zápas už byl jsem ploužení po hřišti. Nakonec jsme tedy skončili čtvrtí, ale se svým výkonem velmi spokojení. Odnesl jsem si pár drobných zraněních, ale stálo to za to.