Dávno

To všechno, co se mělo stát, bylo, nic není staršího než včerejší den.
A všechno, co jsem včera zvlád silou, je dneska úsměvný a vzdálený jen, spousta příběhů, lásek, jmen.
Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl.
Ta doba, kdy jak slunce hřál pocit, že všechno mohl bych mít, jen kdybych já chtěl, to už dávno je, bohužel

Dávno, dávno,
to slovo má slzu pod usmáním,
dávno, dávno,
zní ve mně vlídně a bez ustání.

Když začne všechno kolem jít líně
a závrať z dávných výher už je ta tam.
A mizí chuť i důvod být v mlýně,
na všechno říkáš si: Vždyť tohle už znám,
tohle já za sebou mám