Tak nás nakonec Verunka ukecala. Dlouho jsem s ní bojoval, ale nakonec jsem neodolal těm jejím smutným prosícím očím. Verunka jí pojmenovala Týnka. Je opravdu malinká, roztomilá, prospí víc jak půlku dne a je neuvěřitelně čistotná. Obecně jsem ale poměrně velký odpůrce zvířat v panelákovém bytě. Hlavně psů. Když jsem viděl psi, které měli rodiče v baráku, tak to bylo úplně něco jiného. Celé dny běhali po zahradě, nikdo je neokřikoval, nikdy žádné vodítko a měli vlastně to svoje teritorium několiksetkrát větší, než psi v paneláku. Taky mě strašně serou všudypřítomné výkaly. 99% lidí po svých psech neuklízí a jsou ještě tak líný, že chodí se psem pouze před panelák, kde se na 10 m2 travnaté plochy vysere několik desítek psů denně. A vlastně ani v parku člověk nemůže sejít z cesty, protože hned šlápne do hovna.
Téma, o kterém bych chtěl napsat pár slov, je nepříjemné, bolestivé a smutné. Bohužel se ním bude muset jednou poprat téměř každý z nás. Myslím, že se na to nikdo nedokáže předem připravit a i když víme že to jednou přijde, tak se snažíme na to nemyslet a ignorovat to.
Bohužel v mé blízkosti se stala událost, která mě donutila se nad tím zamyslet více, než jindy.
Řeč je, jak je už asi každému jasné, o smrti blízké osoby.
Protože se v našem životě vyskytuje spousta lidí a s každým máme individuální vztah, tak nás smrt každého z nich zasáhne jinak. Osobně si to přestavuji jako takový kruh, nebo lépe, terč.
Když si představím terč, tak já jsem ta žlutá tečka uprostřed.
To červené jsou lidé, jejichž smrt nás zasáhne opravdu těžce. Jde o takovou ztrátu, kdy už to nemusíme psychicky unést a kdy náš život ztratí směr a smysl. U mě je v tom červeném kruhu moje holčička. To je ten člověk, o kterého se strachuji celý den a jehož života a zdraví si cením víc, než svého. Jestli půjde vše jak má, nebo jak je to vlastně zařízeno,tak to nebudu muset nikdy řešit. Strašně v to doufám.
Ten modrý kruh bych viděl na lidi, kteří nás provázejí celý život, nebo jeho větší část. Já mám v modrém kruhu určitě Rodiče, Ivetu, Prarodiče, Sourozence. Asi nejsou v tom modrém poli vedle sebe, ale spíš pod sebou. Jakoby v jiných úrovních. Jedná se o ztrátu, po níž už život nikdy nebude stejný. Budou nám už do konce života chybět a zbude tu po nich prázdné místo, které se už nikdy nezaplní.
V černém kruhu jsou, alespoň u mě, dlouholetí přátelé. Myslím velmi dobré přátele, kterých má každý z nás jen pár. Možná jich mám pár i modrém kruhu, ale toto není matematika a tak se to nedá přesně určit, nebo spočítat. Také by tam mohli být příslušníci širší rodiny. Strýčkové, tetičky, sestřenky, bratranci, tchyně, pantáta, atd. Je to hodně individuální a záleží na každém konkrétním vztahu těchto lidí s náma. Tady bych byl asi šokován, smutný, vzpomínal bych na společně strávené chvíle několikrát denně, ale dovolenou bych si asi brát nemusel..
Další kruh má barvu bílou. Tady jsou asi lidé, které známe. Některé dobře, jiné hůře. Některé jsme dlouhou dobu neviděli a některé potkáváme. Jedná se o osoby blízké, které rádi vidíme a máme je rádi.
Možná u spousty lidí zjistíme, jak moc nám chybí, až když už tu nebudou. Potom bych je možná přesunul do jiného kruhu, nebo bych ho asi celý zboural.
Toto téma je velmi nepříjemné, morbidní a celé mi to nedělá vůbec žádnou radost. Kéž by smrt nebyla součástí našich životů.
Je to už 9 měsíců, kdy jsem se rozhodl změnit zaměstnání a tak bych chtěl o této mé nové práci říci pár slov. Je to....................................... tak to bylo pár slov o práci. Ne, o práci psát už nikdy nebudu. Myslím, že to sem ani nepatří. Napíšu něco o mém nejbližším kolektivu kolegů. Mimochodem jim už dlouho vyhrožuji, že o nich něco napíšu.
Denisa. Denisa sedí v kanceláři po mé pravé ruce. A tím také chudinka dost trpí. Vždycky totiž, když něco potřebuji, tak otravuji hlavně jí. A že mám požadavků dost. Denně jí žádám o pravítko, nůžky, sešívačku, peníze, čísla produktů, a hlavně o spoustu dalších a dalších informací. Deniska má také kouzelný antistresový šuplík, kde je spousta a spousta sladkostí. Poslední dobou se jí zásoby ztenčují, ale já doufám, že v přiházejícím podzimním období chmurných nálad, šuplík rychle doplní. Denisa má také jednu zvláštnost. A to že až trestuhodně málo pije! Myslím samozřejmě alkohol a myslím samozřejmě po pracovní době. Posledně jsem ale viděl nepatrné zlepšení a tak si myslím, že i tato její malá nedokonalost brzy pomine.
Markéta. První slova, která mě napadnou, jsou: Obrovský respekt. Markétka při tom neuvěřitelném pracovním tempu zvládla udělat vysokou školu a nejen za to má můj nehynoucí obdiv. Miluje zvířata a seriál Ulice. Troufnu si říct, že je to pro nás všechny velká opora. Často a rád se s ní radím a diskutuji, protože Markéta má prostě jasno.
Míra. Kolega obchoďák s asi nejvíce znalostmi a zkušenostmi. Škoda jen, že se o ně nerad dělí a tak se od něj nedá moc naučit. Žádat ho o radu je skoro zbytečné. Jinak rád vzpomínám na koncert 3 sester, kde jsme společně zakalili. Taky jsem si spravil sebevědomí, když jsem ho začal porážet ve squashi. Teď už se raději vymlouvá na bolavé koleno.
Roman. Roman má podobnej smysl pro humor jako já a tím si mě totálně získal. Na počítači umí úplný zázraky a vlastně zvládne vše, co je potřeba. Řídí dodávku, lítá na ještěrce, pokládá koberce atd. Ve squashi mě porazil a tak se teď raději vymlouvám na koleno.
Šárka. Za celý svůj život jsem potkal jen jednoho podobného člověka a to je Nikola D. z divadla. Mimochodem jsem Nikolu po dlouhé době včera potkal a moc pěkně jsme si pokecali. Šárka je ale ještě mnohem, mnohem, mnohem větší magor. Sedí naproti mě a celou dobu jí vidím jenom půlku obličeje, ale zážitek z ní rozhodně poloviční není. Jestli má Roman podobnej smysl pro humor, tak Šárka má úplně stejnej. Ona nejenom že nezkazí žádnou legraci, ale ona jí z větší části vytváří. Nebojí se udělat si legraci sama ze sebe. Je hodně aktivní a pěkná kalička. Taky má ráda pivo. Takže samé plusy? To zas ne. Co se pracovních záležitostí týká, tak tam nám to trochu hapruje. I když minule mi udělala kávu, tak to je teď o dost lepší. :-)))
Mám kolem sebe ještě mnohem více kolegů, kteří stojí za zmínku. Některé ale ještě neznám tak dobře, protože působí v jiných regionech, nebo jsou tam krátce, nebo jsou v jiné kanceláři. Určitě se ale na ně časem dostane. :-)) Mimochodem jsem se zrovna dnes bavil při jedné obchodní schůzce v Lounech, jak je důležité mít dobrý pracovní kolektiv. Myslím že jsem měl štěstí a doufám že toto složení ještě dlouho vydrží.
Jelikož moji dva kamarádi odjíždí na dalekou cestu na Nový Zéland, chtěl jsem jim darovat příručku - Jak na dovolenou z roku 1974. Nechtěl bych ale Vás ostatní ochudit, a tak sem napíšu pár zajímavých tipů, které se nacházejí v této publikaci.
Nejdříve pár rad na cestu:
Kromě nezbytností nám vlastních, přibalíme do příruční kabely (ve Fandovo případě do značkového batohu) menší přesnídávku na cestu, nejlépe obloženou housku, trochu ovoce, popřípadě sušenky a čokoládu. Pokrmy vybíráme pečlivě: neměly by být ani mastné, ani tekuté, aby nám nezkomplikovaly cestování. Vyhýbáme se pokrmům s výrazným pachem, jako např. rybím konzervám, některým sýrům apod. Pít se na cestách snažíme co nejméně, ale bereme-li už něco k pití s sebou, je nevhodnější mírně slazený čaj s citronem. Přibalíme i osvěžující ubrousky napuštěné různou vůní (např. Lazon,AB, Afrodité apod.), kterými si budeme moci ruce (nebo i obličej) omýt, i kdyby zrovna netekla voda.
Na co nezapomenout.
Mýdlo, pastu, kartáček na zuby, kartáček na ruce a žínku, denní a noční krém, krém nebo olej na opalování, kartáč a hřeben na vlasy, několik natáček, pinetky a sponky do vlasů, koupací čepici nebo šátek na vyvázání vlasů na koupání a pod sprchu, šitíčko, manikůru, prací prostředek(nejlépe v tubě), šampón na vlasy, lak na vlasy, pantofle, nepromokavý plášť.
Jak se chovat v cizině.
Přirozený a opravdový projev zdvořilosti nám přikazuje naše morálka rovnoprávnosti všech lidí našeho velikého socialistiského kolektivu. Vzájemný styk lidí by měl být založen na přátelském, soudružském poměru člověka k člověku na osobní skromnosti a odpovědnosti vůči kolektivu.
Cestování autem. Včas jsme se dozvěděli, že kluci budou jezdit na NZ asi nejlepším autem, jaké je tam vůbec možné sehnat, ale i tak je pár věcí, které by měli mít sebou.
Sadu těsnění, čtyři uhlíky dynama,čtyři uhlíky startéru, jeden kondenzátorek,jedno raménko rozdělovače, jedno těsnění vodního čerpadla, dvě prachovky, dvě ložiska, jedno pérko plynu, jeden pevný kontakt, dva klínky, čtyři manžety kol, dvě ventilová péra sací a dvě ventilová péra výfuková, jeden hřídel. kroužek, jeden rotor rozdělovače, jeden olejový tlakový spínač, jeden brzdový píst, dva kroužky pístu, dvě ložiska, jeden kablík, dvě manžety pístu, jednu svíčkovou botku, jednu vodní hadici, jednu cívku, jednu membránu, jednu brzdovou hadici, jednu hlavu rozdělovače.
Ještě bych rád klukům doporučil modní a stylový svetr SAFARI, jehož fotografii přikládám a jehož návod na výrobu je také v příručce. Myslím že při jejich šikovnosti je to otázka pár hodin.
Doufám že jim tato příručka bude k užitku a že přijedou zdraví, plni zážitků a fotografií Fandy s nataženou rukou.
Tak jsme dnes učinil rozhodnutí, které ve mě zrálo již delší dobu. Skoncoval jsem s facebookem! Měl jsem ho, řekl bych, mezi prvními. Četl jsem o něm tenkrát v novinách, jako o celosvětové mánii. Založil jsem si tedy ze zvědavosti účet a pak tam dlouho nechodil, protože ho moc lidí ještě nemělo. To se samozřejmě brzy změnilo. Za celou dobu jsem tam vyvěsil jeden příspěvek, přidal komentář asi na pět příspěvků, nikdy jsem nekliknul na " To se mi líbí", dlouhodobě ignoroval 5 žádostí o zařazení mezi své přátele, nepřijal jsem také nikdy žádnou pozvánku, do nikoho jsem nikdy nešťouchal, nehrál jsem tam žádnou hru. Měl jsem 37 lidí v přátelích a dvakrát jsem si krátce z někým chatoval. Zrušil jsem ho proto, protože mi informace, kdy jde kdo spát, co měl kdo k obědu a co si kdo koupil za značkové vybavení, přišli neuvěřitelně stupidní a zbytečné. Deaktivování účtu mě hrozně pobavilo. Když na to kliknete, tak se vám ukáže otázka, zda to opravdu chcete udělat společně s fotografiemi 4 Vašich přátel, u kterých je napsáno, že jim budete moc chybět. Pak musíte vyplnit důvod proč chcete skončit, kdy Vás u zakliknutí jakékoliv možnosti ještě přemlouvají ke změně rozhodnutí. Tak nějak si myslím, že to časem přehodnotí více lidí. Těším se na své přátele zase pěkně postaru. Nejlépe osobně.
Dnes vyvěsila Míša CH. na Facebooku příspěvek o filmu Poslední Mohykán.
Komentoval jsem to takto: Docela pěknej film, ale finálová scéna, při které hraje tahle muzika, je naprosto bezkonkurenční. Pamatuji se, že jsem si jí dával stále dokola. Vlastně se tam během 4 minut odehrajou celý mikropříběhy. Souboj, sebeobětování, pomsta, bolest, ztráta, láska.
