Tak jsme dnes učinil rozhodnutí, které ve mě zrálo již delší dobu. Skoncoval jsem s facebookem!
Měl jsem ho, řekl bych, mezi prvními. Četl jsem o něm tenkrát v novinách, jako o celosvětové mánii. Založil jsem si tedy ze zvědavosti účet a pak tam dlouho nechodil, protože ho moc lidí ještě nemělo. To se samozřejmě brzy změnilo.
Za celou dobu jsem tam vyvěsil jeden příspěvek, přidal komentář asi na pět příspěvků, nikdy jsem nekliknul na " To se mi líbí", dlouhodobě ignoroval 5 žádostí o zařazení mezi své přátele, nepřijal jsem také nikdy žádnou pozvánku, do nikoho jsem nikdy nešťouchal, nehrál jsem tam žádnou hru.
Měl jsem 37 lidí v přátelích a dvakrát jsem si krátce z někým chatoval.
Zrušil jsem ho proto, protože mi informace, kdy jde kdo spát, co měl kdo k obědu a co si kdo koupil za značkové vybavení, přišli neuvěřitelně stupidní a zbytečné.
Deaktivování účtu mě hrozně pobavilo. Když na to kliknete, tak se vám ukáže otázka, zda to opravdu chcete udělat společně s fotografiemi 4 Vašich přátel, u kterých je napsáno, že jim budete moc chybět. Pak musíte vyplnit důvod proč chcete skončit, kdy Vás u zakliknutí jakékoliv možnosti ještě přemlouvají ke změně rozhodnutí.
Tak nějak si myslím, že to časem přehodnotí více lidí. Těším se na své přátele zase pěkně postaru. Nejlépe osobně.
BALADA O OSAMĚLÉ DÍVCE
před 2 týdny
Gratuluju!
OdpovědětVymazatMalý krok pro Pavlíka, velký krok pro lidstvo...
OdpovědětVymazatJedni píší heroické články o tom, jak s ním skoncovali, jiní mu k tomu odvážnému kroku gratulují a další ho za něj obdivují...Facebook je prostě tajuplný a téměř mystický fenomén zla ;-)
OdpovědětVymazatŠárka: nechci být anonym :D Chtěla jsem napsat že FCB je droga, ale není to droga, je to jen další vyjádření člověka .... Vidím tam jednoho člověka (z rodiny),který ve svým životě moc nemluví (třeba o sobě) a pak čtu jeho statusy a nemůžu uvěřit, že se tak zpovídá, znám ho X let a mám pocit že ho neznám .... mám tam lidi se kterýma se jen tak nevidím, občas okomentuju jejich statusy a máme pocit, že se vidíme pořád ... není to jako (ty vole, my jsme se už neviděli dlouho) a pak ti začne vyprávět kolik má dětí, aut a jak mu to jde v práci) mě to ani nezajímá .... Já se na FCB připojuju už je z principu, že někoho pobavím, nebo naseru. A ten tvůj BLOG je taky trochu jako FCB, jenom místo statusů tu máš články (prostě ty to nenapíšeš 6 slovy, ty potřebuješ pro chod svých myšlenek víc řádků no a to pan Zuckerberg prostě nechce ...
OdpovědětVymazatJasně, je ale přece spousta dalších možností, jak někomu něco sdělit. Je přeci smutné potkávat lidi jenom takhle virtuálně. Má přeci své kouzlo někoho potkat po letech, vyslechnout si jeho příběh a pak ho zase několik let nevidět. Takhle víš tak nějak o všech všechno. Nemáš absolutně pocit, že jsi pro toho člověka důležitá, protože on napsal status, který vidí absolutně všichni. Mě osobně například udělá velkou radost e-mail, který je poslaný jen mě. Má nějaký obsah a chce mi něco sdělit. Jen mě! Mám v tu chvíly pocit jedinečnosti a důležitosti. Máš pravdu, mám blog. Rozdíl je v tom, že si ho může přečíst, kdo chce a ne jen lidé, které mám v přátelích. Také ho nemusí číst nikdo. Na facebooku si musím přečíst i vzkazky lidí lidem, které třeba vůbec neznám. Dospěl jsem také k názoru, že facebook je jen další stupínek k tomu, aby se lidé přestali vídat úplně. A to je asi ten hlavní problém, kterej s ním mám.
OdpovědětVymazat