Téma, o kterém bych chtěl napsat pár slov, je nepříjemné, bolestivé a smutné. Bohužel se ním bude muset jednou poprat téměř každý z nás. Myslím, že se na to nikdo nedokáže předem připravit a i když víme že to jednou přijde, tak se snažíme na to nemyslet a ignorovat to.
Bohužel v mé blízkosti se stala událost, která mě donutila se nad tím zamyslet více, než jindy.
Řeč je, jak je už asi každému jasné, o smrti blízké osoby.
Protože se v našem životě vyskytuje spousta lidí a s každým máme individuální vztah, tak nás smrt každého z nich zasáhne jinak. Osobně si to přestavuji jako takový kruh, nebo lépe, terč.
Když si představím terč, tak já jsem ta žlutá tečka uprostřed.
To červené jsou lidé, jejichž smrt nás zasáhne opravdu těžce. Jde o takovou ztrátu, kdy už to nemusíme psychicky unést a kdy náš život ztratí směr a smysl. U mě je v tom červeném kruhu moje holčička. To je ten člověk, o kterého se strachuji celý den a jehož života a zdraví si cením víc, než svého. Jestli půjde vše jak má, nebo jak je to vlastně zařízeno,tak to nebudu muset nikdy řešit. Strašně v to doufám.
Ten modrý kruh bych viděl na lidi, kteří nás provázejí celý život, nebo jeho větší část. Já mám v modrém kruhu určitě Rodiče, Ivetu, Prarodiče, Sourozence. Asi nejsou v tom modrém poli vedle sebe, ale spíš pod sebou. Jakoby v jiných úrovních. Jedná se o ztrátu, po níž už život nikdy nebude stejný. Budou nám už do konce života chybět a zbude tu po nich prázdné místo, které se už nikdy nezaplní.
V černém kruhu jsou, alespoň u mě, dlouholetí přátelé. Myslím velmi dobré přátele, kterých má každý z nás jen pár. Možná jich mám pár i modrém kruhu, ale toto není matematika a tak se to nedá přesně určit, nebo spočítat. Také by tam mohli být příslušníci širší rodiny. Strýčkové, tetičky, sestřenky, bratranci, tchyně, pantáta, atd. Je to hodně individuální a záleží na každém konkrétním vztahu těchto lidí s náma. Tady bych byl asi šokován, smutný, vzpomínal bych na společně strávené chvíle několikrát denně, ale dovolenou bych si asi brát nemusel..
Další kruh má barvu bílou. Tady jsou asi lidé, které známe. Některé dobře, jiné hůře. Některé jsme dlouhou dobu neviděli a některé potkáváme. Jedná se o osoby blízké, které rádi vidíme a máme je rádi.
Možná u spousty lidí zjistíme, jak moc nám chybí, až když už tu nebudou. Potom bych je možná přesunul do jiného kruhu, nebo bych ho asi celý zboural.
Toto téma je velmi nepříjemné, morbidní a celé mi to nedělá vůbec žádnou radost. Kéž by smrt nebyla součástí našich životů.
Žádné komentáře:
Okomentovat