Přemýšlím

Přemýšlím o lidech. O lidech, kteří se na vás ráno u snídaně smějí a pak celý den chodí a říkají o vás svinstva. Říkají si kamarádi, ale nic není dál od pravdy. Říkají, že to myslí dobře, ale sami neví, co to znamená. Proč to vlastně dělají? Nemají snad svých starostí dost? Myslí si, že mě a všechno znají, ale jisté je, že neví nic. Jsou svázáni konvencemi a neudělají nic, čím by se vymykali. Bezhlavě dodržují nepsaná pravidla. Bojí se odsouzení, ale denně soudí. Ve jménu dobra páchají zlo. Přetvářka je jejich denní chleba. Chtěl bych vás nenávidět, chtěl bych, aby mi bylo jedno co říkáte, chtěl bych vás mít u ……. Bohužel mi to zatím nejde, každá vaše pomluva, každý váš čin mě neskutečně bolí. Snažím se vás smazat ze svého života a už teď jste pro mě míň než vzduch. Už vám nikdy nedovolím vstoupit do mé blízkosti. A tak vás úpěnlivě prosím, starejte se už kurva o sebe a nechte mě na pokoji!

Přemýšlím o lidech. O lidech, kteří vám bez okolků a do očí řeknou svůj názor, ale kteří za každých okolností budou stát za vámi. Zprvu je od těch druhých vůbec nerozeznáte, protože tato jejich vlastnost se ukáže jen časem a kolikrát pouze, když se opravdu láme chleba. Doufám, že jich pár mám a že mi jich dost zůstane.

Přemýšlím o rodině. O rodině, která když jednou vznikne, tak už nikdy nezanikne. Vždycky budu otec. Ten jediný, pravý a navždy milující Táta. To mi nikdo nemůže vzít, tak jako mi nikdo nemůže vzít moje rodiče a mého sourozence. Všichni mi vždy budou oporou, ať už spolu, nebo každý zvlášť.

Přemýšlím o životě. O životě a o tom, kolik utrpení každému přináší. Jestli se ale až umřu, budu moci rozhodnout, jestli se vrátit znovu na zem, nebo ne. Řeknu ano. Řeknu ano, protože není nic lepšího, než tu být. Než tu být a každý den bojovat. Každý den bojovat o ten kousek štěstí, který věřím, že nakonec vždy přijde.