Nesnášenlivost

Dnes jsem byl zde nějakým anonymem nařknut z rasismu a když jsem se nad tím zamýšlel, tak jsem si vzpomněl na jednu zajímavou věc.
Když jsme nedávno měli ve firmě teambuildingovou akci, byli jsme rozděleni zcela náhodně do dvou skupin. Do černé a do oranžové. Ještě jednou opakuji, že zcela spontánně a náhodně. Ač do té doby jeden tým, jsme opravu začali kopat za tu naší partu černých a oranžové jsme tak nějak přestali mít rádi. Měli jsme upřímnou radost, když jsme je porazili a vztek, když ne. Pokračovalo to u večeře, kde jsme si sedli k sobě a oranžovým se krutě posmívali. Trosku to přeháním, protože vše bylo čistě ve sportovním duchu a ve srandě, ale…..
Rasista je pěkné, moderní a poslední dobou hodně používané slovo. Pointa je ale v tom, že k tomu, abychom na někoho nahlíželi "trošičku jinak", vlastně nemusíme mít jinou barvu kůže. Stačí jen rozdělit z jakéhokoliv důvodu jednu skupinu na dvě. Typický příklad je bývalé východní a západní Německo. Předtím jeden stát, stejní lidé a dnes, více než 20 let po sjednocení se stále nemůžou vystát. Ale proč chodit tak daleko? Co třeba Praha a Brno, nebo Kadaň a Klášterec?
Není to tedy rasová nesnášenlivost, ale prostě všeobecná nesnášenlivost. A někdy opravdu stačí jedna zkušenost, nebo něčí vyprávění o té a tamté skupině lidí a náš názor se může změnit. K lepšímu, ale i k horšímu. Ať se každý, koho svrbí prsty a chce napsat že všechny a bez výhrad stejně miluje, nejdříve opravdu zamyslí, jestli ve skrytu duše na někoho nenahlíží "trošičku jinak".