Za dávných dob nebyla naše přirozenost taková, jako je nyní, nýbrž jinačí. člověk měl čtyři ruce a právě tolik i noh a dva obličeje na okrouhlém krku, hlavu pak u těchto dvou obličejů... Byli hrozní svou mohutností a silou a zpupnou měli mysl i odvážili se učiniti útok na bohy.
Tu se radili Zeus a ostatní bozi, co s nimi učiniti… Konečně Zeus rozmysliv se pravil: “Zdá se mi, že jsem nalezl prostředek, jak by lidé zůstali, a přece odložili svou nevázanost, a to tak, že by se stali slabšími. Rozetnu každého z nich ve dvě.“ Stvořil tak dvě poloviny jednoho celku, muže a ženu.
Když tedy původní těla byla rozťata ve dvé, toužila každá polovice po své polovici … Tu Zeus, smilovav se nad nimi, pomůže jim jiným způsobem a přeloží jejich pohlavní ústroje dopředu ... Tak z toho styku nastávalo nasycení a uklidnění, aby se obraceli ke svým pracím a starali se též o ostatní potřeby života. Jest tedy již od tak dávné doby lidem vrozena láska, spojovatelka staré přirozenosti, která se snaží učinit jedno ze dvou a lidskou přirozenost uzdravit… Každý stále hledá svou polovici. Lidem je vrozena láska, která se snaží učinit jedno ze dvou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Díky :). Pustil ses do Platóna? Špína
OdpovědětVymazat