....si představuji lásku jako oheň, který je zažehnut jedinou jiskrou. Rozhoří se, někdy pomalu a jindy rychleji. Občas do něj zafouká vítr a on vzplane velkým plamenem. Jindy zase krásně praská a vroucně hřeje. Občas se ale stane, že ten plamen uhasne. Někdy sám od sebe dohoří, jindy ho záměrně udusíme a zahrneme hlínou.
Je ale vůbec možné uhasit ho docela? Nebo bude vždycky někde hluboko v popeli žhavý kousek, který jen čeká na to, až ho někdo rozfouká?
BALADA O OSAMĚLÉ DÍVCE
před 2 týdny
Moc hezká metafora! Kdybych měl být kacíř, tak leda proto, že mám sám zkušenost. Zkušenost s rozdmýcháváním svatojánských ohňů na několika kopcích najednou. To pak člověk myslí, že jeden udusal, druhý plane sotva na opečení vuřtu a třetí hoří jako vatra, a ono je to pak úplně naopak! :-D
OdpovědětVymazat