Brittany Murphy

Ačkoliv si myslím že její náhlá smrt v pouhých 32 letech je šokující, tak se mi zdá že jsem jí v médiích nějak nezaznamenal. Když loni v lednu umřel Heath Ledger, nebo letos v červnu Michael Jackson, tak toho byli plné noviny a teď skoro nic. Asi nebyla dostatečně "slavná".
Vždycky když umře takhle znenadání mladý člověk, nutí mě si to uvědomit že opravdu nevíme dne ani hodiny, kdy nastane ten "náš čas". Bereme si hypotéky na 20 let, spřádáme plány roky dopředu a přitom ten příští silvestr už může být klidně bez nás!
Líbí se mi taky věta že budem žít navždy ve vzpomínkách našich blízkých, ale děti mojich dětí už o mě budou vědět kulový.
Pustím si dnes Sin City - město hříchu, kde Brittany hrála a užiju si to. Doporučuju ještě Líbánky, nebo 8 mil.

Můj boj

Nemá cenu chodit kolem horké kaše, ani naoko dělat že to není pravda.
Ano, za posledních pět měsíců se mi podařilo zhubnout 24 kilo. Stálo mě to spoustu námahy a odříkání, ale dokázal jsem to a jsem na sebe pyšnej.
Nepomohla mi žádná nemoc, ani zázračné a zaručené způsoby z reklam. Pomohla mi Janička, které tímto moc a moc děkuji a jí doporučený systém založený na počítání přijaté energie. V zásadě jde o to vydat více energie, než jí přijmout.
Bohužel pro mě a pro všechny lidi trpící nadváhou je tohle jen půlka úspěchu. Čeká mě nikdy nekončící boj o udržení váhy, kterou teď mám a možná ještě něco poupravit. Držte mi palce.
Na závěr přidám ještě pár čísel. Původní váha - 110 kilo, nynější váha - 86 kilo. Původní obvod pasu - 118 cm, Nynější obvod pasu - 100 cm.
Přidal jsem ještě dvě fotky a doufám že poznáte, která je předtím a která je potom. :-)

O kamionech

Nemyslím si že je vhodná doba na psaní o práci, ale práce je důležitá součást každého člověka. Trávíme v ní velkou část našeho života a je dobré když nás práce baví a naplňuje. Pro koho je práce dokonce koníčkem zabil dvě mouchy jednou ranou a je štastný člověk.
Myslím že jsem měl zatím docela štěstí. Většinou mě to tam, kde jsem pracoval docela bavilo. Měl jsem štěstí i na kolegy, ze kterých se někdy stali přátelé i po té co jsme se pracovně rozešli.
Práci, kterou dělám teď, jsem chtěl dělat už jako malej kluk. Klukovský sen se mi vyplnil, ale jak už to tak bývá, tak sny mají daleko k realitě. Je to práce těžká a neuvěřitelně časově náročná. Rozhodně není vhodná pro každého a ne každý jí zvládne dělat dobře.
Proto mě vždycky zamrzí ta nenávist lidí vůči nám, která se vždy projeví v diskuzi u nějakého článku o kamionech.
Myslím že spousta lidí nemá ponění o tom co je to AETR, ADR, CMR, neví jak správně naložit a připevnit náklad, neví nic o váhových limitech ( maximální celková váha, váha na nápravy, rozložení váhy), neví nic o předpisech v zemích eu, neví pod jakým časovým tlakem pracujem, netuší kolik toho musíme vědět a znát a neví co všechno musíme mít aby jsme tu práci mohli dělat.
Musíme například procházet pravidelným každoročním školením, musíme mít psychotesty, vyšetření eeg, musíme každé dva roky na lékařskou prohlídku, musíme chodit pravidelně na školení ADR (předpisy pro převoz nebezpečného nákladu).
A to jsem se ještě nedostal ke kamionu. Myslím technickoui stránku věci, jako je péče o auto, návěs, pneumatiky atd, ale i způsob jízdy se 40ti tunovou a 19 metrů dlouhou soupravou.
Je toho ještě spousta a spousta a já doporučuju každému, kdo nadává na kamioňáky, aby si to na týden s někým zkusil.
Není to práce kde bych se chtěl vidět ještě za 5 let, ale až s ní jednou skončím, tak na ní budu vzpomínat rád a s obrovským respektem ke Všem lidem co tuhle práci s velkým P dělají.

PF 2010

Je čas vánoc a někteří lidé mají pocit, že musí všem svým "přátelům" stůj co stůj poslat nějakou kýčovitou, nebo rádobyvtipnou sms (nebo e- mail) s přáním všeho nejlepšího do nového roku. Přátele píšu v uvozovkách, protože si nemyslím že skutečný přítel je ten na kterého mám číslo, nebo e - mail.
Myslím si že opsat odněkud stupidní básničku a poslat jí bez počátečního oslovení (přeci nebudu pořád měnit jména) všem lidem co mám v mobilu, včetně zákaznické linky operátora, nebo na všechny e- maily v adresáři je spíš urážka.
Letos jsem se rozhodl bojkotovat tento zvyk a neposlal jsem ani jednu sms a ani jsem na žádnou neodpověděl. Může se to zdát nezdvořilé, ale já se chci s kamarády vídat a popřát jim nejlépe osobně. A když to bohužel nejde, tak si chci dát s přáním práci, aby bylo vidět, jak mi na nich záleží.
Letos mi přišlo mnohem míň sms něž loni a to znamená že to došlo více lidem, nebo že mám míň kamarádů.:-) Je taky možné že to spousta lidí vyřešila tím že prání vyvěsili na facebook a tím to považují za vyřízené.
Dal jsem si novoroční předsevzetí že si do příštích vánoc seženu na všechny své přátele a známé adresu a napíšu jim pohled. Říkejte si třeba že jsem se vrátil o pár let zpátky, že se bráním pokroku, nebo že jsem romantik, ale vpomeňte si když Vám přišel ručně napsaný pohled, na kterém, když měl kamarád děcko, bylo kostrbatým písmem napsáno jeho vlastní rukou jeho jméno. To mělo kouzlo!
Uvidíte sami jestli se mi to podaří, nebo jestli jsem své předsevzetí zase nedodržel. Vždycky Vám ale můžu říct že nejte mí přátelé.:-))
A tak tedy naposledy elektronicky přeju Všem prátelům a známým vše nej do roku 2010.

Proč já ?

Uřčitě se ptáte, proč i já jsem se rozhodl založit si blog.
Myslím si že kritizovat blogy ostatních a sám při tom nic nenapsat je srabárna. Řekl bych taky že mám co říct a rád bych se podělil o trochu svých myšlenek a úvah. A nakonec bych chtěl překonat blogového krále Honzíka a to nejenom v četnosti příspěvků, ale také v jejich čtenosti do konce. :-)
Omlouvám se předem za některé chyby, které se mi tam čas od času vloudí a prosím o hodně trpělivosti při čtení.