Nedávno jsem četl nějaký příběh z války, kde jakýsi kapitán vyprávěl, jak se muži rozdílně projevují uprostřed bitvy. Někteří muž zkameněli a nedokázali se hnout, jiní zase bojovali statečně.
Jde o to, že většina z nás nemůže říct, jak by se v té, či oné situaci zachoval, dokaď se do ní skutečně nedostane a nebude jí muset řešit sám. Takže to vlastně znamená, že se nikdo z nás pořádně nezná. Nikdo nemůže o sobě říct, že by to zvládnul, že by mu strach nesvázal nohy, že by dokázal střílet a zabíjet. Jsme spolu 24 hodin, 7dní v týdnu, desítky let a vlastně se neznáme.
Jde o to, že většina z nás nemůže říct, jak by se v té, či oné situaci zachoval, dokaď se do ní skutečně nedostane a nebude jí muset řešit sám. Takže to vlastně znamená, že se nikdo z nás pořádně nezná. Nikdo nemůže o sobě říct, že by to zvládnul, že by mu strach nesvázal nohy, že by dokázal střílet a zabíjet. Jsme spolu 24 hodin, 7dní v týdnu, desítky let a vlastně se neznáme.
Doufám že to nebudu muset nikdy zjišťovat. Obdivuji a zároveň lituji všechny, co se museli postavit svému strachu a co museli prožít hrůzy války.
Žádné komentáře:
Okomentovat