Přijde však den a já ho ponesu těžce, kdy zjistí, že to co říkám jsou jenom kecy nějakého starocha, kterej jí vůbec nerozumí a kterej nikdy nebyl mladej a vlastně proto, to ani chápat nemůže.
A tak to má vlastně být. Od toho je podle mě puberta (a pro mě to není hanlivý výraz), kdy děti dospívají a stávají se z nich muži a ženy.
První s kým je potřeba bojovat o svojí svobodu a svůj prostor jsou samozřejmě rodiče. Uvědomuji si, že přijde den a já budu muset říct:
Verunko, ač nerad, musím teď přestřihnout pupeční šňůru a nechat tě jít. Nechat tě jít dělat si věci po svém, nechat tě dělat blbosti, nechat tě dělat věci, se kterými nesouhlasím. Musíš se sama rozhodnout a za své rozhodnutí nést následky. Nemůžu ti už říkat kdy máš být doma, nebo jak a s kým máš trávit čas. Doufám jen, že jsem tě naučil zodpovědnosti a že jsem z tebe vychoval člověka, na kterého budu moct být nadále hrdý.
Bude to těžké, protože od této chvíle se stanu jen pouhým divákem. Bude to jako dostat smyk ve vysoké rychlosti na náledí. Už nemůžete nic dělat a jen doufáte, že jste postavili dostatečně odolné a silné auto, které ten následný tvrdý náraz vydrží a vy to tím pádem přežijete také.
A počkej až ti jí bude olizovat nějakej emař se dvěma kily chirugické oceli v obličeji :) JB
OdpovědětVymazatPavliku,v nejvyšší možné míře ji tuhle svobodu dávejte už teď-vhodně k jejímu věku. A dejte pozor, až Vaše dcera bude OPRAVDU vědět víc než Vy, o sociálních sítích a grafických programech...abyste to unesl! Pak už otec není ten moudrý pánbůh ke kterému se chodí pro radu, ale zhodnocují se chvíle, kdy byl v minulosti milujícím tatínkem....Budete-li teď milujícím tatínkem a přežijete s láskou a pochopením těch pár let dceřiny puberty nemusíte se bát.
OdpovědětVymazat