Ó jak jsi skvělá. Jak rád jsem, když si se mnou. Dnes jsem tě zklamal. Nehrál jsem si s tebou na stopovanou a když jsme spolu byli venku, tak jsem nedělal blbiny, které jsem dělal minule a které si po mně chtěla. Místo toho jsem si od tebe nechal vyprávět legendu o psovi na radniční věži a legendu o jedné staré dámě a ohnivých kočkách. Jak rád tě poslouchám. Jak krásné je, když mi něco vyprávíš. Dnes jsem tě vzal bruslit a moc jsem si to užil. Držela jsi mě za bundu a křičela: „hyjé“ ! A já tě tahal a u toho se hlasitě smál. Jak roztomilá si byla, když si mi říkala, že se bojíš tmy a neznámých zvuků, které jsme spolu slyšeli ve večerních uličkách Kadaně. Jak hřejivý pocit to byl, když jsem si tě přitulil k sobě a koukali jsme spolu na Simpsonovi. Před spaním jsem ti ještě četl knížku, kterou sis vybrala v mojí knihovně. Vánice od Sorokina není zrovna knížka pro děti, ale poslouchala jsi pozorně, a co větu si mě přerušovala a ptala se, co znamená to či ono slovo. Nakonec si u mého čtení usnula a já se na tebe ještě chvíli koukal. Jsem tak rád, že tě mám. Miluju tě.
Žádné komentáře:
Okomentovat