Při nedávném brouzdání po nettu jsem narazil na větu, která mě dostala. Dal jsem sem celý odstavec a tu větu zatmavil. Kolikrát si přečtete miliony vět, které vám nijak zvlášť v paměti nezůstanou, ale pak přijde jedna, která vám zkazí den. A při tom jsou to jen úplně obyčejně poskládaná písmenka, bez srdceryvných obrázků, či šokujícího videa. Tak si to "užijte"
Jeden z dokumentárních pořadů televize BBC ukázal, že v jednom z těchto táborů testují Severokorejci na vězních chemické zbraně v plynové komoře. Jeden Severokorejec vypověděl: „Viděl jsem celou rodinu testovat dusivý plyn a umřít v plynové komoře. Rodiče, syn a dcera. Rodiče zvraceli a umírali, ale až do poslední chvíle se snažili zachránit své děti dýcháním z úst do úst. Skleněná komora je vzduchotěsná. Je 3,5 metrů široká, 3 metry dlouhá 2,2 metry vysoká. Je tam vstřikovací trubice jdoucí skrz jednotku. Obvykle se rodiny drží při sobě a individuální vězni stojí odděleně v rohu. Vědci sledují celý proces shora skrz sklo“.
Stydím se, že patřím k lidské rase, která je tohohle schopná. Asi žádné zvíře není tak kruté jako člověk. Přiznám se, že od té doby co jsem taky rodič tyhle věci strašně moc prožívám.
Prožívám to, i když ještě děti nemám...
OdpovědětVymazatTak nějak, Honzíku.
OdpovědětVymazatProžívám to, protože jsem to, co jsem.
Pavlis, je to tak. Vadily mi takový věci vždycky, ale co mám dítě, je to silnější. Protože to dítě má člověk radši než sebe, než VŠECHNY ostatní. Myslím, že dokud nejsi rodič, nejde si to ani představit. Asi jako nevíš, co to je být zamilovaný, dokud jsi to poprvé nepoznal. Jenže tohle neodeznívá, ale pořád sílí. Aspoň u mě zatim jo.
OdpovědětVymazatMarkét, jako bych to psal já. Doufám že si to někdo pamatuje, protože přesně to, co jsi napsala jsem už několikrát řekl, několika lidem. Od narození Verunky pro mě slovo milovat dostalo úplně jinej význam. Je to něuvěřitelná směsice lásky strachu o ní. A proto jakákoliv křivda spáchaná na dětech je pro mě odporná a hrozně citlivá záležitost.
OdpovědětVymazat