Husí kůže a bradavky v pozoru

Tak z tohoto mi běhá mráz po zádech. Nejspíš je ta situace celá nahraná, ale ten jednotný hlas tísíců lidí je neuvěřitelný. Vůbec se nedivím křižákům že zpanikařili a dali se na útěk před husity, kteří vlastně jen takto nějak zpívali. Tisíce husitů zpívají Ktož jsů boží bojovníci. Chtěl bych to vidět, chtěl bych tam být.
Bylo by to hezčí, kdyby jim to chvílema nekazila ta ženská s mikrofonem. :-)

Předsevzetí

Proč neplníme svoje vlastní předsevzetí?? Proč neposloucháme sami sebe??? Proč, když si dáme nějaké rozumné předsevzetí, o kterém sami sebe po dlouhém přemýšlení přesvědčíme že je dobré, tak ho nakonec nejsme schopni dodržet. Dáváte si vůbec předsevzetí?
Myslím že nejhorší je boj, který vedeme sami se sebou. Když si řekneme, nebudu dělat tamto, nebo budu dělat toto, tak nás to pak stojí mnoho sil to tak opravdu dělat. A stejně to povětšinou vzdáme. Ale proč? Nemluvím tady o závislostech jako třeba kouření, alkohol, jídlo, sex, které se dají alespoň nějak zdůvodnit, nebo omluvit.
Myslím třeba předsevzetí typu: budu víc cvičit, budu míň cvičit, budu víc číst, budu víc koukat na televizi, budu hodnější k lidem, budu hodnější k sám k sobě, nebudu chodit do práce, vydělám milion, budu mít sex s Ivou Kubelkovou, budu mít IQ 200, přestěhuju se na Pandoru, budu žít věčně.
Všechno to jsou samozřejmě věci, které jsme schopni bez větších problémů splnit. Jsou to věci smysluplné, které by nás mohli někam posunout a udělat z nás lepšího člověka. Mimochodem to by mělo být úkolem a snahou každého z nás. Být lepší člověk.
Tak jak to tedy udělat?

Na Nože má svého vítěze!

Docela jsem si oblíbil reality show Na Nože. Koukám celkem pravidelně a poslední dobou se nestačím divit. To čemu se divím je chování rádobykuchařů k jedné z účastnic soutěže.
Její jméno je Iveta Fabešová a je jí 26let. Je to jedna z mála neprofesionálů a žen v soutěži a také jí to ostatní „ profesionálové“ dávají náležitě sežrat. Pánové se chovají jako naprostí hulváti. Nějak nemůžou překousnout že se jako hobby kuchařka dostala až mezi nejlepších pět a porazila spoustu profesionálů.
Chápu že se hraje o milion korun a že s blížícím se finále stoupá nervozita a nevraživost. To si ale myslím není důvod na takové chování. Osobně bych ani ty peníze nechtěl, kdybych se kvůli nim měl chovat jako naprostej idiot.
Iveta se ale s kreténama poprala statečně a důstojně. Držela se hesla že moudřejší ustoupí a nepouštěla se do nějakých zbytečných konfliktů. Přiznám se, že bych to sám neuměl a že kdybych byl na jejím místě, tak by asi tekla krev. Asi by teda tekla ze mě, ale tu buzeraci bych nevydržel.
Iveta sice už vypadla, ale pro mě je vítězem. Vyhrála souboj s bandou neandrtálců.

Pro toho, koho to zajímá, přidávám pár informací z oficiálních stánek.

Mladá, úhledná a drobná blondýnka ze Znojma pracuje jako office manažerka pro jednu developerskou firmu. Že to tato amatérka myslí s kulinářstvím vážně, dokázala, když napsala Zdeňku Pohlreichovi do Café Imperial a hlásila se na brigádu zdarma.
Iveta by si jednou chtěla otevřít vlastní dokonalou cukrárnu. Snaží se dělat všechno na sto procent a kromě mála zkušeností s profesionálním provozem si není vědoma žádných slabostí.
Charakter:
Přátelská, veselá, vtipná, někdy náladová, nebojácná, rozhodná, snaživá, pracovitá.
Zájmy:
Pečení.
Taktika, strategie:
Za úspěch považuje už fakt, že postoupila v soutěži mezi finalisty.
Krédo:
Život sám je úspěch.
Co by udělala s výhrou?
Zrealizovala by si svůj sen a otevřela si vlastní cukrárnu, která by prý byla o hodně lepší než ty ostatní. Iveta se totiž konkurence nebojí.

Divadelní víkendy

Poslední dva víkendy, byli pro mě víkendy divadelní. První víkend jsem trávil v penzionu v Nahořečicích s naší partou divadelníků. Po pátečním večeru, kdy se nás sešla opravdu hromada a kdy jsme si dlouho do noci povídali, jsme v sobotu ráno nastoupili v plné polní na výlet do nedaleké Chýše. Cesta vedla pěknou krajinou a náš průvodce Milan vybral opravdu všechny druhy terénu. Začali jsme na silnici, pak jsme šli chvilku po kolejích, poté následovala polní cesta a pak zase silnice, která nás dovedla do cíle. Přiznám se, že jsem do Chýše jezdil celkem pravidelně, když jsem ještě rozvážel ryby, ale to, že je tam tak pěkný zámek a že tam mají vlastní pivovar, jsem zjistil až teď. První jsme zašli do restaurace, kde jsme si dali chýšské pivo a něco k snědku. Do restaurace později přišel žokej Váňa a Honzíkovi to připomnělo historku jak v 93 běhal při Velké Pardubické po dráze a tím se jí snažil bojkotovat. Po této historce jsme zašli do zámeckého parku, kde jsme se váleli v listí a uspořádali závod v běhu bez pravidel. Tuto vesničku doporučuji k výletu, protože to tam mají opravdu moc hezké.
Druhý víkend byl ve znamení pohádky O zlé princezně a třech mandarínech, které dnes zahrálo naše divadlo Navenek a to převážně v podání našich juniorských členů. Do této hry jsem byl přizván na poslední chvíli a to do miniaturní role nosiče. Abych se na víkendových zkouškách nenudil, tak jsem se sám angažoval do role asistenta režie a už po několika minutách jsem všem lezl na nervy svými poznámkami k výkonům jednotlivých herců a hereček. Tímto se jim tedy všem omlouvám a gratuluji jim k dnešní povedené premiéře. Doufám, že je ještě uvidím na nějakých dalších divadelních projektech.
Přikládám pár fotografií z víkendových zkoušek. Bohužel nemám žádné foto z premiéry a tak vás ochudím o nádhernou scénu a spoustu krásných kostýmů, které navrhla a vyrobila naše božská Rita.

Pan Nikdo

Nedávno jsem viděl film Pan Nikdo. Nebudu tady psát recenzi, ale chtěl bych rozebrat myšlenku filmu. Šlo o to, že devítiletý chlapec vidí do budoucnosti. Vidět budoucnost ale není tak jednoduché, jak to vypadá. Když totiž vidíte v budoucnosti nějaké neštěstí, tak změníte něco v přítomnosti a budoucnost je hned jiná. Takže on stojí jako chlapec před těžkým rozhodnutím a vidí asi pět svých alternativních životů, které se odvíjejí právě od tohoto rozhodnutí.Těžká volba. Žádný z těch životů není jen štastný. Každý má své světlé a slabé chvilky. Pointa filmu je v tom, že rozhodnout se před tou vizí bylo těžké, ale poté, co si promítl budoucnost, bylo jeho rozhodování ještě těžší.
Na ten film jsem se těšil, protože jsem nedávno tuto myšlenku rozebíral. Myslím, že každý má možnost být například bohatý. Jde jen o to, udělat ve správnou chvíly, správná rozhodnutí. Každý má vlastně v určitém věku možnost dělat cokoliv a být kdokoliv. Otázka ale je, budeme potom šťastnější? Sám hledím často do minulosti a říkám si, že bych spoustu věcí udělal jinak. Ale kdyby ano, tak bych tu dnes třeba už ani nebyl. Nebo bych nepoznal mnoho lidí, kteří mě denně obohacují, ovlivňují a vlastně také mění. Takže bych také byl úplně jiný člověk? Nevím a je to vlastně dobře. Lituji ve svém životě jen promarněných příležitostí. Co si o té větě myslíte? Máme litovat nějakých imaginárních životů, které jsme mohli žít, nebo peněz, které jsme mohli mít?
Jsem pan Nikdo. Nebojím se to přiznat. Sám před sebou jsem pan Nikdo. Ve svém životě jsem se zklamal. Nedosáhl jsem vytyčených cílů. Nejsem takovým člověkem, jakým bych chtěl být. Trestám sám sebe za promarněný čas. Trestám všechny kolem sebe za mé selhání. Nechci být pan Někdo. Chci být pan Nikdo a pomlouvat pana Někdo. Nikdo není pan Někdo. Všichni jste pan Nikdo.

Paneláková koupelna - otevřené okno k sousedům

Dnes, po vyčerpávajícím dni práci, jsem se rozhodl zarelaxovat si ve vaně horké vody. Napustil jsem si tedy vanu vody, která byla ještě o několik stupňů teplejší, než by můj otec ze studených hor krušných, nazval vodu horkou. Do vany jsem přidal vonné oleje a nasypal si do ní plátky růží. Také jsem si zapálil svíčky, které jsem umístil do různých míst naší koupelny. Pustil jsem si romantickou a poklidnou muziku a s dobrou knihou jsem se naložil do vany.
Asi po dvou minutách, když jsem načal další stránku, kde právě hlavní hrdina Stuart, začal prsty prozkoumávat obsah kalhotek svůdné Penelope, se ozval neuvěřitelně nepříjemný hlas, který zplnacikánskéhohrdla pravil: Ty mrdko skurvená pojebaná.....
Asi po pěti minutách, kdy příval vábných slov neustával, jsem zaklapl trapnou knížku, sfouknul smrduté svíčky, vypnul ubohou muziku, rozhrnul plátky růží a s podobnými slovy na adresu paneláků a cikánských sousedů šel ven z panelákové koupelny, která je jako otevřené okno k sousedům.

Nezapomeneme

Dnes, je ten smutný den, kdy nás navždy opustila, naše milovaná....televize. Zhruba před dvěma měsíci jsme u ní začali pozorovat drobné příznaky nemoci. Nepřikládali jsem tomu žádnou důležitost, protože jinak fungovala zcela normálně. Asi před týdnem se její stav značně zhoršil a my si poprvé uvědomili, že o ní můžeme přijít. Snažili jsme se jí trošku ulevit a tak jsme přijali opatření, o kterém jsme si naivně mysleli, že jí ještě dokáže zachránit. Jednalo se převážně o její vypínání hlavním vypínačem a o omezení doby hraní. Také jsem z jejích útrob vysál všechen prach a nečistoty. Nicméně její stav se nelepšil a dnes, přesně v 16.30, nám zprostředkovala vysílání naposledy. Na úplném konci se z ní mohutně zakouřilo a my si myslíme, že to její duše opustila již mrtvou schránku. Tímto jí děkuji za 9 let věrné služby a stovky hodin, kdy nás bavila, poučovala, rozesmávala i rozplakávala.
Vydržela jen o dva týdny déle, než její kolegyně pračka, která upadla do kómatu před touto dobou. Dlouho to vypadalo že jí odpojíme od přístrojů, ale můj bratr chirurg, který našel součástky potřebné pro transplantaci, se jí je zítra pokusí voperovat.A já jen doufám,že bude úspěšný. Děsím se jen toho, že jestli jí přivede zpět k životu, tak jí budu muset zdělit, že její dlouholetá přítelkyně televize, to má za sebou.
Bohužel mi moje finanční situace nedovoluje jí pořídit přítelkyni novou a tak teď u nás bude nějaký čas smutno.