Vztahové vězení

Dnes jsem se zamýšlel nad jednou věcí, která občas vzniká ve vztazích. Strašně mě totiž překapuje, kolik lidí si naivně myslí, že dokážou toho druhého udržet věrným, pokud ho budou neustále kontrolovat a podezřívat.

Zvolená taktika je jasná.

1. Omezit volný pohyb svého miláčka na minimum, popřípadě neustále chodit s ním.

2. Nedovolit mu absolutně žádný přístup k druhému pohlaví.

3. Neustále a pravidelně kontrolovat mobilní telefon a mail.

4. Být podezřívavý. Za každou větou, za každým nápadem, za každým pohledem hledat pouze a jenom úmysl s někým se vyspat.

5. Vyhrožovat. Čas od času připomenout, co všechno by svojí nevěrou ztratil a jaké peklo by mu nastalo. Někteří absolutní zoufalci vyhrožují i fyzickým násilím, ale to už je opravdu zhovadilost.

Čím víc se nad tím zamýšlím, tím méně mi připadá pravděpodobné, že toto je způsob jak někoho udržet věrného. Osobně si myslím, že je to dokonce způsob, jak někoho vehnat do cizí postele, nebo rovnou tento nesvobodný vztah ukončit.
Chápu že příležitost dělá zloděje a že se s touto taktikou dá celkem dlouho držet ten druhý mimo „nebezpečí“, ale asi by to mělo být všechno jinak.
Jde o to, aby se tomu druhému v kritické chvíli (která dřív, nebo později stejně nastane) rozsvítilo v hlavě červené světlo a aby řekl…. Dost! To mu přeci nemůžu udělat!
Opravdu si někdo myslíte, že těchto 5 důvodů nakonec povede k rozsvícení toho světla?!
Já říkám, že určitě ne!

Závěrečná bilance roku 2010

Tak jako každý rok, jsem se zamyslel nad téměř uplynulým rokem a pokusil jsem si vybavit, co mi rok 2010 dal a vzal.

První velkou změnou, která se udála na začátku roku, byla změna zaměstnání. Jsem rád, že jsem se konečně zbavil volantu (tedy alespoň toho velkého), týdne bez rodiny, nemožnosti cokoliv naplánovat, nebo zařídit. Zbavil jsem se tlaku a nepohody, kterému jsem byl vystaven 3 dlouhé roky. Přiznám se ale, že po tom roce se mi po Scanii občas zasteskne a opravdu rád bych se projel. Upozorňuji že jen projel!!!!!!

Na druhou stranu s novým zaměstnáním přišel zase nový tlak, kterému musím čelit a nové problémy, které je potřeba řešit. Získal jsem tu ale nové přátele, za které jsem vděčný a jimž moc děkuji za podporu a trpělivost, kterou se mnou měli. Doufám jen, že i když se naše cesty v budoucnu rozdělí, tak zůstaneme v kontaktu. Poznal jsem také spoustu nových, zajímavých a milých lidí.

Také jsem letos oslavil kulatiny. Děkuju Hozíkovi a Vančísovi, že do toho šli se mnou a udělali jsme společně takovou povedenou megaakci. Také jsem rád za všechny lidi co přišli, protože i když vše perfektně zorganizujete a zaplatíte, tak bez kamarádů, kteří nakonec přijdou, nemáte nic. Nehledě na oslavu si stejně pořád nemůžu na ten příšernej věk zvyknout a připadám si už opravdu jako stařec. Nejhorší je, že bude hůř.

Verunka letos nastoupila do poslední třídy ve školce. Odbyla si chudinka ošklivé neštovice a vypadl jí první zub. Také se naučila psát. Romány ještě nepíše, ale jednoduché slovo si umí rozebrat a písmenko po písmenku ho nakonec napíše. Neuvěřitelný.

Zhubnul jsem, něco jsem přibral a pak zase něco zhubnul. Hnus! Stejně tak jako Verunka jsem přišel o zub, ale mě už novej bohužel nenaroste.

Moje divadelní kariéra, která byla v troskách, je stále v troskách. Ale je tu malá neděje na zlepšení v roce příštím. Letos jsem hrál slizkého milovníka na Oživlých Hradbách a to jsem si s Petim a Pájou náležitě vychutnal. Taky jsem chvilku asistoval u Čínské pohádky a svojí letošní kariéru jsem zakončil včera v Rakovnické hře vánoční, za kterou jsem byl pochválen zde a této pochvaly si nesmírně vážím.

S Ivetkou jsem letos oslavil 13 let a náš vztah letos zažil pořádné zemětřesení. Nakonec jsme ho nějak ustáli, ale……………

Taky jsem letos vydělal o 150 tisíc korun čistého méně, než loni. I přes to jsme se ale vypravili na dovolenou do Jižních Čech a společně s našimi spoludovolenkáři, jsme to nakonec ve zdraví přežili.

Moji rodiče letos s Verunkou vyrazili na dovolenou k moři. Verunka už byla u moře podruhé, ale naši úplně poprvé. Jsem rád, že se nakonec odhodlali, protože se jim tam všem nakonec moc líbilo.

Celkově to nebyl špatný rok, jen doufám že rok 2011 bude o moc lepší.

Dárkobraní

Tímto příspěvkem vlastně reaguji na článek kamaráda Honzíka, který napsal na blogu KZK a který se mi moc líbil. Napsal ho tedy už před rokem, ale dnes na něj upozornil zde, tak jsem si ho konečně přečetl. :-)
Co na to říct, je to prostě pravda. Bohužel nám je každý den vtloukáno, že majetek = úspěch.
Kdo dražší dárek dá, tím má obdarovaného raději. A taky stejně tak drahý dárek očekává. Blbost!!!!!!
Chtěl bych proti této „ tradici“ bojovat, ale Verunce bych to těžko vysvětloval a tak jí, ale letos pouze jí, projevím svou lásku dárky materiálními.
Pro mě je opravdu dobrý a cenný dárek ten, který mě zahřeje na srdci a přitom toho druhého nestojí nic. I když....... Když Vás někdo upřímně pochválí, nebo Vám do očí řekne, že Vás má rád, nebo že si Vás váží, tak ho to vlastně stojí mnohem víc, než peníze. Dává totiž v sázku důvěru. Kus sebe sama. Intimní informaci, která se mu může vymstít. A takové dárky by si lidé měli dávat celoročně. Ne na potkání, protože by to ztratilo smysl, ale upřímně a doopravdy. Věřte tomu, že si pamatuji každý takový dárek, který jsem letos dostal.
Proto děkuji lidem, kteří mě letos už takto obdarovali. Podrželi mě, když jsem potřeboval, zvedli náladu, když jsem potřeboval, tolerovali moje excesy, když jsem je měl. Nedostanete ode mě už nic, než toto poděkování. Ale toto poděkování je ten největší dárek, který letos dávám. Ten jediný opravdový. Ten jediný, který má cenu.

Drastické, pracovní, poučné a relaxační video.

Dnes mi kolega v práci ukazoval video, jak je nebezpečné jezdit v autě pod vlivem návykových látek.Toto video je velmi poučné a zajímavé. Proto pokládám za důležité se o něj podělit. Doufám, že Vás to donutí se zamyslet nad užíváním drog.





Další video, o které se chci podělit, je video z našich pravidelných meetingů.




Toto je takové lekce etikety pana Špačka.



Důležitý je také odpočinek a relaxace. Zde je několik způsobů, jak si pořádně odpočinout.

Fenomén Singles

Dnes jsem náhodou narazil na článek o dokumentu singles, který ukazuje dnešní třicátníky, kteří jsou sami a ani nemají nějakou velkou potřebu s někým být.
Před nedávnou dobou se můj kamarád rozhodl, že už toho má dost a že "půjde dál". Nevím jestli je to jen psychologický jev*, ale protože se díky své práci setkávám se spoustou nových lidí a protože se čas od času bavíme nejenom o byznysu, tak mě poslední dobou opravdu překvapuje, kolik lidí je single. Nejde jen o lidi, které potkávám díky práci, ale taky velká spousta mých přátel, nepřátel a známých zrovna nikoho nemá. Nejde jen o lidi, kteří jsou tak pohodlní a sebestřední, že ani vlastně nikoho nechtějí. Jde taky o lidi, kteří by rádi někoho měli, ale nemůžou ho bohužel najít.
Osobně si myslím, že důvod je ten, že už lidi nejsou a nechtějí být přehnaně tolerantní. Nechtějí být s někým, kdo jim nevyhovuje na 100%. Raději budou dlouho sami, budou vybírat, hledat, zkoušet a budou doufat, že se jim to nakonec vyplatí a že nakonec najdou tu svojí druhou půlku.
Další důvod může být ten, že jsou dnes všichni mnohem informovanější. Jsou mnohem podezřívavější a celkově opatrnější. Nechtějí si nechat zbytečně ublížit, nechtějí naletět, nechtějí skončit někde, kde nechtějí. Proto jsou ale taky mnohem nepřístupnější a stavějí si kolem sebe štíty a hradby.
Dalším důvodem může být celkově větší sebevědomí. Každý si uvědomuje svojí cenu, ví co může nabídnout a ví, co může také získat. Asi jsou dávno pryč vztahy, kdy se jeden bezvýhradně podřídí a skloní před druhým. Nějaká jemná akceptovatelná nadvláda tam asi bude vždycky, ale bude to maximálně tak 60 na 40. Už se nevrátí vztahy našich babiček, kdy to bylo 90 na 10. Pojďme si ale říct, že to je neskutečně dobře. Chceme být přeci ve vztahu, kde budeme hodiny diskutovat, kde budeme přemýšlet nad názorem a pohledem toho druhého a ne jen heslovitě vládnout, nebo si nechat vládnout. Na druhou stránku jsou ale jedinci, kterým to tak vyhovuje, protože vlastně nemusí nic řešit a o nic se starat.
Další věc, která určitě hraje roli, jsou sociální sítě a vůbec virtuální život, který hodně hlavně mladých lidí žije, místo života skutečného. Problém je ale v tom že tam každý vytváří svůj zkreslený pohled na sebe. On tam vlastně nikdo neříká jaký je, ale jaký by chtěl být. Nebo ještě lépe, vytváří pohled na sebe, který chce aby viděli ostatní.

* Jde o to, že v momentě kdy si koupíte žlutého fiata punto, tak všude kolem sebe najednou uvidíte jezdit desítky žlutých fiatů punto.

Mr. Incredible

Již před několika měsíci, když začala pořádná televizní masáž na talentové soutěže, jsem se rozhodl, že je prostě kompletně vynechám. Neviděl jsem ani jeden kompletní díl. ale přiznám se, že jsem občas v sobotu dopoledne náhodně shlédnul pár účinkujících. Nikdo mě ovšem nijak zvlášť nenadchnul.
Jenže v pondělí ráno se moji kolegové v práci nadšeně bavili o jakémsi kouzelníkovi jménem Richard Nedvěd. Ze zvědavosti jsem tedy dnes zasedl k repríze ČSMT na Primě a počkal si na jeho výstup. A byl jsem nadšen! Ten člověk je neuvěřitelnej bavič, showman, ale také kouzelník. Opravdu jsem se takhle dobře u televize hodně dlouho nezasmál a proto, i když nevyhrál, je pro mě absolutní vítěz.
Přidávám dvě videa, kde to první je z finálového večera a druhé jsem našel na youtube a to je z pořadu Na stojáka. To obvzlášť doporučuji zhlédnout.

Kamiony v zimě

Dnes jsem po dlouhé době koukal na zprávy a přiznám se, že pouze kvůli dnešní kalamitě. Ono z tepla domova se to na chudáky, kteří někde uvízly, dobře kouká. Samozřejmě že veškeré zácpy na silnicích způsobily kamiony na letních gumách. Jeden příklad za všechny zde.
To že si laická veřejnost myslí, že zimní pneumatiky na kamiony existují, je poměrně normální, ale když jsem ve zprávách na TV Prima slyšel mluvčí policie ČR Kateřinu Dohnalovou, jak mluví o kamionech na letních pneumatikách, tak jsem tomu skoro nemohl uvěřit. Člověk by si řekl, že než začne někdo fundovaný mluvit do televize, tak si nejprve něco zjistí, ale asi měla jiné věci na práci. Tak jsem si řekl, že si informace třeba sehnat nemohla, že třeba nikde nejsou. Zadal jsem tedy do vyhledávače " zimní pneu na kamiony" a ejhle?! Hned jeden odkaz zde, pak hned další zde a třeba taky zde.
Dnes jsem taky musel vyrazit na silnice, ale pouze s osobákem. Lituji všechny řidiče kamionů, kteří dnes do toho marastu museli vyjet. Není asi horší vozidlo na zimu než je kamion. Věřte mi, zažil jsem to. Kdo z Vás kritiků to může říct.
A ještě jedna věc. Spousta lidí nadává a říká že nemají vyjíždět, ale Vám by šéf dovolil zůstat doma a nejít do práce protože sněží?? Asi ne, co?