Dnes jsem náhodou narazil na článek o dokumentu singles, který ukazuje dnešní třicátníky, kteří jsou sami a ani nemají nějakou velkou potřebu s někým být.
Před nedávnou dobou se můj kamarád rozhodl, že už toho má dost a že "půjde dál". Nevím jestli je to jen psychologický jev*, ale protože se díky své práci setkávám se spoustou nových lidí a protože se čas od času bavíme nejenom o byznysu, tak mě poslední dobou opravdu překvapuje, kolik lidí je single. Nejde jen o lidi, které potkávám díky práci, ale taky velká spousta mých přátel, nepřátel a známých zrovna nikoho nemá. Nejde jen o lidi, kteří jsou tak pohodlní a sebestřední, že ani vlastně nikoho nechtějí. Jde taky o lidi, kteří by rádi někoho měli, ale nemůžou ho bohužel najít.
Osobně si myslím, že důvod je ten, že už lidi nejsou a nechtějí být přehnaně tolerantní. Nechtějí být s někým, kdo jim nevyhovuje na 100%. Raději budou dlouho sami, budou vybírat, hledat, zkoušet a budou doufat, že se jim to nakonec vyplatí a že nakonec najdou tu svojí druhou půlku.
Další důvod může být ten, že jsou dnes všichni mnohem informovanější. Jsou mnohem podezřívavější a celkově opatrnější. Nechtějí si nechat zbytečně ublížit, nechtějí naletět, nechtějí skončit někde, kde nechtějí. Proto jsou ale taky mnohem nepřístupnější a stavějí si kolem sebe štíty a hradby.
Dalším důvodem může být celkově větší sebevědomí. Každý si uvědomuje svojí cenu, ví co může nabídnout a ví, co může také získat. Asi jsou dávno pryč vztahy, kdy se jeden bezvýhradně podřídí a skloní před druhým. Nějaká jemná akceptovatelná nadvláda tam asi bude vždycky, ale bude to maximálně tak 60 na 40. Už se nevrátí vztahy našich babiček, kdy to bylo 90 na 10. Pojďme si ale říct, že to je neskutečně dobře. Chceme být přeci ve vztahu, kde budeme hodiny diskutovat, kde budeme přemýšlet nad názorem a pohledem toho druhého a ne jen heslovitě vládnout, nebo si nechat vládnout. Na druhou stránku jsou ale jedinci, kterým to tak vyhovuje, protože vlastně nemusí nic řešit a o nic se starat.
Další věc, která určitě hraje roli, jsou sociální sítě a vůbec virtuální život, který hodně hlavně mladých lidí žije, místo života skutečného. Problém je ale v tom že tam každý vytváří svůj zkreslený pohled na sebe. On tam vlastně nikdo neříká jaký je, ale jaký by chtěl být. Nebo ještě lépe, vytváří pohled na sebe, který chce aby viděli ostatní.
* Jde o to, že v momentě kdy si koupíte žlutého fiata punto, tak všude kolem sebe najednou uvidíte jezdit desítky žlutých fiatů punto.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Šárka: zítra jsou Vánoce: pro Single je třeba smutné období, můžeš mít plný barák lidí, ale přesto můžeš být sám ... je to jen v tom, jak se cítíš ty.
OdpovědětVymazatŠárka next: V článku si vcelku zkušeně vystihl, proč lidi jsou single, je to v podstatě trend, lidi nejsou svázaní, mají tak trochu jiný pohled na věc.
OdpovědětVymazatSingle jsou buď, že to chtějí, nechtějí, nebo třeba jen ze zvyku. (jiné na výběr prostě není, buď chceš nebo nechceš - pokud se bojíš někoho oslovit, tak to znamená, že jí/ho prostě nechceš. Pokud je to ze zvyku, je to proto, že už si nedokážeš nikoho vpustit do svého stereotypu).
Lidi jsou dneska v podstatě líný někoho oslovit a čekají, že to za ně někdo udělá .... omyl. Štěstí už na nikoho nečeká.
Jsme vybíraví, ale dokonalý partner neexistuje. A pokud ho máte, tak je to ten na kterém Vám nevadí jeho chyby, se kterým si pokecáte, rozumíte a zasmějete - gratuluji, a taky trochu závidím.
Co se týká sociálních sítí: ty tě degradují na člověka (kyborka)- neexistujícího člověka (přesně tak jak píšeš)
je to například člověk, kterej místo toho aby tě pozval na pivo, tak ti pošle nějaký trapný srdce, který vlastně ani není od srdce.
Takže já neposílám nějaká trapná srdíčka, já posílám pozvánky na pivo. Lidem, se kterýma chci ten čas strávit, který mi za to stojí a dokážu kvůli nim oželit i podvečerní seriál.
Proto se na tu 5ti denní dovolenou ani netěším ...