Dárkobraní

Tímto příspěvkem vlastně reaguji na článek kamaráda Honzíka, který napsal na blogu KZK a který se mi moc líbil. Napsal ho tedy už před rokem, ale dnes na něj upozornil zde, tak jsem si ho konečně přečetl. :-)
Co na to říct, je to prostě pravda. Bohužel nám je každý den vtloukáno, že majetek = úspěch.
Kdo dražší dárek dá, tím má obdarovaného raději. A taky stejně tak drahý dárek očekává. Blbost!!!!!!
Chtěl bych proti této „ tradici“ bojovat, ale Verunce bych to těžko vysvětloval a tak jí, ale letos pouze jí, projevím svou lásku dárky materiálními.
Pro mě je opravdu dobrý a cenný dárek ten, který mě zahřeje na srdci a přitom toho druhého nestojí nic. I když....... Když Vás někdo upřímně pochválí, nebo Vám do očí řekne, že Vás má rád, nebo že si Vás váží, tak ho to vlastně stojí mnohem víc, než peníze. Dává totiž v sázku důvěru. Kus sebe sama. Intimní informaci, která se mu může vymstít. A takové dárky by si lidé měli dávat celoročně. Ne na potkání, protože by to ztratilo smysl, ale upřímně a doopravdy. Věřte tomu, že si pamatuji každý takový dárek, který jsem letos dostal.
Proto děkuji lidem, kteří mě letos už takto obdarovali. Podrželi mě, když jsem potřeboval, zvedli náladu, když jsem potřeboval, tolerovali moje excesy, když jsem je měl. Nedostanete ode mě už nic, než toto poděkování. Ale toto poděkování je ten největší dárek, který letos dávám. Ten jediný opravdový. Ten jediný, který má cenu.